Podivný prípad Benjamina Buttona

Majstrovsky vysústružený, ale príliš rovno a PRÍLIŠ DLHO do cieľa letiaci šíp. Navyše vyrobený z ingrediencií, ktoré už dávno poznáme. Benjamin Button ma pohladil po srdci kúzelnou prvou tretinou, plnou úprimnej láskavosti a úchvatných trikov, ktoré tu z digitálneho Brada Pitta robia lepšieho herca, než akým je neskôr ten reálny. Ale zvyšok je tak trochu naťahovaná vata, ktorá buď nemá moc čo ponúknuť, alebo ponúka to, čo Benjaminov príbeh nepotrebuje. Celkovo pekný film, ale nie film roka. Na takýto sladký mainstream je Davida Finchera škoda. Paradoxne jeho najmenej zaujímavé a diskutovateľné dielo. (01.02.2009)

Dlouhé uvažování nad rychlým a neúprosným během času. Vlastně takový óda na čas. Mistrovsky podaná mistrem Fincherem, se skvělým citlivým a dojemným příběhem, úžasným Bradem Pittem a Cate Blanchett, dokonalou atmosférou a samozřejmě i těmi vizuálními kouzlami. Nádherná cesta napříč časem s pár nezapomenutelnými úvahami a scénami (variace efektu motýlích křídel je na toto téma nejlepší věc, jaká kdy byla natočena) a závěrem, který jen utvrdil můj názor na výjimečnost snímku. Tohle si budu pamatovat dlouho. (10.02.2011)

Způsob, jakým Fincher z diváka snímá obrannou cynickou masku, bych v žádném případě nenazval laciným. Nejmelodramatičtější momenty dokáže včas lehce shodit a navíc společně s výtvarníky, kameramanem a Desplatovou minimalistickou hudbou všechny scény filmu podbarvil neveselým vědomím lidské smrtelnosti. Beze spěchu, zato s využitím zkratky, která hodně pomohla také Zodiakovi, postupuje od malého k velkému a zpět. Uvedené v mnoha rovinách odráží také osud hlavního hrdiny, nuceného držet se hesla „žij s lidmi, zemři sám“. Každá z postaviček, až na lightning-mana vlastně plnohodnotných postav, využívá čas jí svěřený jinak a zůstává na vás, čí životní teorii shledáte nejsympatičtější. Pěknou ukázkou teorie chaosu je scéna „co kdyby…“, jedna z mála možností poznat, jak mystérium jménem život chápe samotný Benjamin, v daném okamžiku nejpravděpodobnější vypravěč, jinak paradoxně pouze jakýsi pasivní „spojovatel" (starý dobrý knoflík, nikoliv moderní zip) všeho ostatního a všech ostatních. I díky jeho pojetí film bez vážnějších zádrhelů (v konečném součtu nadbytečná mi přišla akorát epizoda s Elizabeth) funguje nejen jako rozmáchlá romance s neskrývanými Oscarovými ambicemi, ale též jako nadčasové podobenství představující v kostce řadu filozofických přístupů k lidské existenci a především zlomovému momentu, kdy existovat přestáváme. Ve výsledku obojí splývá v nádherně rozmáchlou, (nejen přímo citovanými) staršími filmovými mistry poučenou a slovy těžko popsatelnou podívanou. 90% Zajímavé komentáře: imf, Marius, tron, genetique, Sobis87, Desperado Phillo, Pussycat18, Revanx, gejzuško, Zandelee (10.02.2009)

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)

Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská. (15.02.2009)