Parfum: Príbeh vraha

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (13.07.2007)

Atak vjemů. Tykwer nabídl zraku místy až hororovou podmanivost neštítící se naturalismu, uši polaskal vznešeným hudebním doprovodem a nebohého diváka svou iluzí téměř přesvědčil, že může zapojit i tolik podceňovaný čich. Ta hmatatelná snaha dostat tam přesah a pokořit nezfilmovatelnost ale byla provázena marností banality a se závěrem zůstala na patře pachuť, při které mému otupělému já začal šestý smysl našeptávat, že ta třináctá esence je extrakt z podpaží Heleny Fibingerové (po pátém pokusu). A co je nejhorší, Rickman a Hoffman ještě nikdy nebyli tak průměrní.. (06.11.2020)

Film s dobrou atmosférou. Jediné, ale podstatné, co mi vadí je, že hrdina by mi asi měl být sympatický a měl bych mu přát, aby přežil, což se vůbec nepodařilo (ovšem ne takovým tím sympatickým Barry Lyndon stylem). Vlastně jsem si celý film říkal "Ať už ho pověšej!". Jinak se dá vytknout opravdu jen máloco. Zajímavý příběh, dobří herci a skvělá atmosféra. To vše nesympatického hrdinu bohatě vyvažuje. (12.12.2009)

Čichám, čichám rusovlásku… Předchozí Tykwerovy filmy byly v některých momentech neestetické jenom proto, aby vynikla estetičnost všeho ostatního (zachraňování života na začátku Princezny a bojovníka, soulož dvou cizích lidí v Nebi). Parfém je jiný, odporný od prvních minut. Vše začíná absurdní, téměř parodickou scénou porodu a poutavou (ne vždy pěknou) vizuální formou přes mnoho voňavých či naopak smradlavých scén pokračuje až k hořkosladkému finále a nejmasivnější scéně skupinového sexu, jaká kdy byla v mainstreamovém filmu k vidění (fakticky!). Zprvu se mi líbila Tykwerova odvaha ukazovat věci bez příkras – dušení kojenců, mlácení malých fakanů, červi, bláto, zvratky, krev, hnus! Střídavě mě bavily slušně zrežírované thrillerové sekvence, úžasné vizuální nápady, hravé výkony vedlejších herců (ač Dustin má navíc), a děsila demence všeho ostatního, včetně samotného Jeana-Babtisty. Má citová zmatenost kulminovala během rozporuplného finále, které musí patřit do jedné z vyhraněných kategorií „genialita“ a „pošahanost“. Nevím, ohledně této konkrétní části filmu se jakožto ignorantský neznalec předlohy nedokáži jednoznačně rozhodnout. Zbytku dávám tři hvězdičky jakožto noblesním černým humorem projasněné exhibici jednoho příliš snaživého režiséra. 70% Zajímavé komentáře: kleopatra, POMO, Galadriel, Marius, ripo, MIMIC, Jordan, dzej dzej, jahol, Desperado, agathon, Dero, mUy_FragiL (09.10.2008)

Tom Tykwer se nezalekl úkolu udělat velkofilm s myšlenkou a scénář Parfému se zase nezalekl atraktivního žánrového vábení thrilleru. Pokud na tenhle snímek půjdete jako na klasický krvavák o vrahovi, pravděpodobně se budete vracet domů otrávení a poloudušení popisností a akcentovanou vizuální výjimečností Parfému. Pokud ale na Tykwerovo dítko půjdete jako na film, kterým se opojí vaše smysly, zaměstná vaší mysl a, ano, jako voňavý bombonek na vrch občas rozbouří váš adrenalin trochou akce, pak snad ani nemůžete být zklamáni. Moje očekávání co se proklamovaného útoku na nový a filmem dosud neprozkoumaný smysl nebyla vysoká a to je dobře. K evokaci čichových vjemů užívá Tykwer dobře vyzkoušené prostředky vizuální (detail a expresivní barvy) a sluchové (zesílení určitých počitků). Funguje to chvalitebně, ale po rozvláčně pojatém úvodu přesedlá režisér na přeci jen obvyklejší styl vyprávění, což není na škodu, obzvlášť když s vyzkoušenými prostředky pracuje vskutku šikovně (za všechny příklady uveďme zkratkovité líčení série vražd, které je rychlé, přitom působivé). Velice se mi líbila ústřední myšlenka zběsilého honu za ideálem, po jehož zhmotnění Jean-Baptiste sezná, že je jen jediná vůně, kterou nelze získat: vůně prožitku samotného. A tak je Parfém nesený touto univerzální metaforou uměleckého činu, je nesený vynikajícími herci v čele s démonickým Benem Whishawem a sympaticky uvolněným Dustinem Hoffmanem. Příběh vraha není prostý míst, pro které bych neváhal použít slovo strhující, na druhou stranu není ani prostý záběrů, které mi přišly zbytečné. Ale jeho gradace i nosná idea jsou výtečné, stejně jako jeho... vůně? Říkejme jí atmosféra. [Süskindovu předlohu neznám, proto hodnotím jen a pouze film tak, jak na mě působil bez intertextového přesahu.] (27.12.2006)