Rocky Balboa

70%. Rockyho užvaněné mentorování funguje, stejně jako uslzené nostalgické zacházení s "old stuff". Bohužel předčasným vrcholem je skvělá tréninková montáž, finální zápas těžce zaostává (přestylizvané záběry nejdou s digitálem moc do kupy, zvlášť když nesledujeme Lewise s Tysonem, ale obstarožního Slye a černým hubeňourem). Úkol ovšem splněn. (01.02.2007)

Zmuchlaný a úsměvný Sly chodí po Philadelphii, radí všem kolem sebe a přitom si neví rady sám se sebou. To bych jako lehký prolog k sympaticky boxujícímu finiši bral s nadšením, jenže když se povídá, radí a smutně hledí dvě třetiny filmu, je to nuda. Sice ne nekoukatelná, ale přesto trochu zbytečná, protože jakmile se Rocky vrátí k tréninku, vyběhne si po schodech a přijde do arény, jde s ním i adrenalin, napětí a fandění. Zápas proti Dixonovi je úžasně natočený, ale strašně mi vadí, že šampionův představitel je vychrtlý a bez boxersky typických svalů a proto při řečech o "těžké váze" prostě vážnou tvář neudržím. Na druhou stranu dost věcí beze slova odpustím, protože jsem Stallonemu úspěch hrozně přál a děkoval mu za to, že si na stará kolena vydobyl důvod nenechat sérii v mizerných vodách. (18.10.2007)

"Já pořád žvaním a žvaním. Občas si dokonce myslím, že je pravda, co říkám. Ale pak se na sebe podívám a už si nejsem tak jistej." Když Šampión nemá špičkovýho soupeře, tak pozve do ringu stárnoucího restauratéra. Kdyby jím byl někdo jinej, než Rocky Balboa, tak by to asi nedávalo smysl, ale on to je Rocky. Trošku zvráskovatěl, zpomalil a zfilozofoval, ale nastavit obličej pěsti umí pořád dokonale. V ringu mě to s ním tradičně bavilo, ale mimo ring to byla samá charita, lítost a rodinný vztahy, což mě dokonale uspávalo. (25.01.2022)

Dojímavá Slyova rozlúčka so svojou životnou (a jednoznačne najlepšou) úlohou. Paralely medzi Rockyho a Stalloneho kariérou fungujú na výbornú a dodávajú filmu neuveriteľne úprimné vyznenie. Iste, Rocky už zažil lepšie časy (kedysi napríklad nemusel nostalgiou maskovať občas škrípajúci scenár a záchvevy "over the top" pátosu v mentorských monológoch). Ale ešte nikdy som mu v záverečnom fighte tak veľmi nedržal palce a nebol taký šťastný, že to ustál až do konca... Skrátka a dobre - áno, na konci som plakal. UPDATE: Po asi piatej repríze musím zdvihnúť na maximum. Len málo filmov z posledných rokov si tak rád pozriem opakovane. A zakaždým mám z toho lepší a lepší dojem. Nádherne čistý film. Rocky je tu možno najsympatickejšia postava filmového plátna po roku 2000. (17.10.2007)

Stejně jako postava ve filmu, ani Sly se nikdy nevzdal a přes kroucení hlavou řady oponentů ke vzniku dalšího pokračování natočil důstojné a upřímné rozloučení s legendárním outsiderem. Přímočaře a nostalgicky vypráví osudy stárnoucího Rockyho, který každé ráno za tónů sympatického soundtracku sype ptáčkům, krmí želvy a rozjímá u hrobu své milované Adriany. Vzpomíná, užívá si zaslouženého klidu, jeho nepřítelem nejsou upocení atleti v ringu, ale vlastní pocity a vzpomínky na doby minulé. Úvodní hodina příznivce série příjemně uspokojí; řada moudrých slov, které Rocky pronáší, pohladí. Stallone se ve „svých rolích“ chová naprosto suverénně a jednoznačně si pochybovačné diváky získává. Nikdo mu nevěřil, tady je odpověď. Nechybí mu nadhled (vzhledem k věku), hravost. Závěrečná půlhodina pak bohužel brnká na strunu modernějšímu (střihově bohatšímu) pojetí. Tréninková pasáž je vzhledem k předešlým dílům neuvěřitelně odbyta a během závěrečného zápasu se jen těžko slučují vizuálně ostré scény s předešlým poklidným, melancholickým dějem. Jedenašedesátiletý Sylvester Stallone to přesto dokázal a to se vztyčenou hlavou!! Nostalgie prostě dělá své!! (14.02.2007)