Aurore

Jestliže i řešení své situace kněze v závěru bylo podle skutečnosti, tak nemám co dodat. Naprosto vynikající herecké výkony všech zúčastněných v čele s Aurore, kterou vybrali opravdu velmi dobře a s citem pro toto skutečné drama, protože Marianne Fortier nelze vytknout absolutně vůbec nic. Její výrazy ve tváři při jakékoliv situaci jsem brala se vším všudy. Strašně mě iritovala společnost kolem ní, která byla přesvědčená, že něco není v této rodině v pořádku, ale přesto s tím celou dobu nic neudělali, protože každý byl něco Télesphoremu dlužen, tak co by si špinili ruce. A na konci z nich byli najednou velcí hrdinové, kteří zabránili dalšímu vraždění té šílené ženské, která o sobě tvrdila jak umí utěšovat osamělé duše. Nervydrásající příběh, kterých je žel stále velké množství a apatie okolí je s postupující dobou ještě o něco horší. Možná je Aurore jedním obrovským vykřičníkem právě pro takové lidi........to je jejich věc, nám do toho nic není, on to vyřeší ten druhý ! (07.09.2014)

Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) (15.09.2014)

„Máma není mrtvá, ale ty se chováš, jakoby byla!“ Ona, on, čtyři děti a tuberkulóza. Doufal, že s příchodem jara se její stav zlepší. Nepřízni osudu čelí po svém, zatímco ona je v nemocnici, on si domů nastěhuje ženu zesnulého bratrance, které pro TO dal bůh zálibu. Přitom jeho žena ji nikdy neměla ráda: už jen proto, že jí vždy šlo jen o peníze, syna měla zavírat ve stodole a obecně skrze chování k jejím dětem kolovala spousta nelichotivých historek. Macecha se zaměří hlavně na Auroru, která ji připomíná umírající Marie-Anne a která nejde pro pravdivou poznámku daleko. Ovšem i podle Voltairea má prý „rákoska vyhnat pošetilost z dětských srdcí.“ Smutné, silné, mrazivé. Zločin proti lidskosti v plné polní. A rozhodně s tím nic nenadělá ani kadidlem páchnoucí kněz. (19.03.2023)

Příběh ze počátku minulého století o jedenáctileté Auroře, které nikdo nevěří, že doma není šťastná... Atmosféra mrazivá, herečka ztvárňující Auroru je perfektní, nemám co vytknout a těžko k tomu cokoli dodávat. Aurore je silné drama a celou tu dobu se mi obracel žaludek ze sousedů, kteří "tušili", z otce, kněze, sestry... Ztotožňuji se s názorem, že tenhle film už podruhé vidět nechci. (27.09.2015)

Podobná "paráda" jako Hon, která aspiruje na TOP 10, ale nikdy se tam nemůže dostat, protože takové peklo už nikdy nechci vidět. U válečných filmů se takové chování dá ještě relativně pochopit (kdo ví, jak bych se sám choval?), ale v prostředí rodiny je něco takového neomluvitelné a neodpustitelné. Jediným pozitivem (pokud se to tak dá říct) je úloha církve a Boha, kteří pro nebohou Auroru udělali totální hovno, jak jsme ostatně čekali. 100% (03.02.2018)