Životy tých druhých

Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. (30.01.2007)

SPOILER ALERT!!! A pak že prasata nemůžou lítat! Co by ne, když se z fízlovské svině stane strážný anděl... Film diváka vrací o čtvrt století a nechává ho nahlédnout do metod dederónské Stázičky. Věrně se podařilo vystihnout atmosféru strachu, věčně bublajícího pod povrchem, paranoiu, papalášskou zhovadilost a špiclování na nejvyšší (?) úrovni. Ať se mladí komunisté podívají, jaká "idylická" doba je minula a jakou by chtěli zpátky, zblblí řečičkami rodičů s pokroucenými vnímáním toho, co je správné a přirozené. Nepostřehla jsem informaci, že by snímek byl natočen na podkladě skutečných událostí a tak zápletku řadím do říše pohádek. Nějak se mi holt nedaří uvěřit tomu vyměknutí hlavního hrdiny - vždyť ve své kariéře musel šmírovat nejeden zajímavý příběh, vidět/slyšet spoustu sviňáren, tak proč by ztráta loajality, změna hodnot a životních postojů přišla u sledování celkem všedního páru dramatik x herečka? A vážně by se Stasi spoléhali na přepis agentů - to nebylo možné v té době rozhovory nahrávat? Pokud bych se však dokázala přimět uvěřit, pak by silný finiš bez debaty zasloužil hvězdičku a pár procent navíc. Čekala jsem prudší emoční ždímačku, přesto se mi film v zásadě líbil - zvláště s ohledem na německou produkci, která nepatří zrovna k mým oblíbeným. Rozhodně nabídnul pár dobrých témat k zamyšlení... bohužel se asi nezamyslí ti, co by to měli udělat v první řadě, že, soudruzi? 69% (19.09.2011)

Rok 1984. Východní Berlín. ,,Glásnosť" v nedohlednu. NDR ovládá tajná policie STASI, jejímž cílem je vědět všechno..... Socialistický dialogy Vás vrátí o těch několik let zpět. A není to žádná budovatelská agitka. HRA KOČKY S MYŠÍ. To co vidíme se může zdát tragikomické, bohužel generace, která TO prožila, se zřejmě moc nezasměje. Prostě pravda. Film má dvě roviny - předrevoluční a porevoluční. A obě jsou velice zajímavé. Asi první německý film, který ,,ukojil" mého filmového ducha. Možná je to tím, že jsem tenkrát žil..... (11.08.2007)

Ono mi to ze začátku nepřišlo jako nic zvláštního, obvyklý film o období normalizace. Ovšem pak se v agentovi Stasi probudila jiskřička lidskosti, film začal nabírat na obrátkách a přiznám se, že při závěrečné scéně mi tekly slzy. Je neuvěřitelné, jak skvěle dokázal Ulrich Mühe s jedním výrazem ve tváři zahrát tak dobře všechny ty pocity, které se v něm praly. A pak že v Německu neumí točit dobré filmy, tenhle si Oscara plným právem zasloužil. (31.07.2007)

Po mírnějším rozjezdu se najednou vynořil další ze skvostů německé kinematografie. Drama o tajné policii Stasi v bývalém NDR s jejími praktikami, kde se jim rozhodně nehodil nikdo, kdo by náhodou začal používat své svědomí a chtěl se stát trochu lepší lidskou bytostí. Z celého filmu mám vyjímečně velmi dobrý pocit i přes jeho pomalejší tempo a delší stopáž. Roli Gerda Wieslera zahrál Ulrich Mühe skvěle a i když toho moc nenamluvil, tak jeho oči a mírná mimika mluvily a já věděla co a to osobně považuji za bravurní herecký výkon. Vynikající atmosféra podpořená dobrou kamerou a hudbou ještě víc umocnila můj intenzivní zážitek z filmu. Ve výsledku je u mně absolutní spokojenost pouze s jedním malým obláčkem kolem jedné smrti a trochu nereálného konce, který mě ale emotivně dostal. (26.01.2013)