Životy tých druhých

Výborný film, ktorý ma však napriek téme nepohltil natoľko, aby som prepadol takzvanému citovému "vydieraniu". Niet pochýb o tom, že to vo vtedajšej dobe, nikto z odporcov režimu, nemal ľahké. No nato aby som išiel s hodnotením vyššie, by mi muselo byť ponúknuté viac z dramatu, ako bolo prezentované. Je mi ľúto, no zrejme má snímok nezasiahol tak, ako iného užívateľa. (12.03.2015)

Also, geben Sie uns den Oscar, oder was? Aniž bych chtěl nějak umenšovat kvality všech komponentů tohohle nepochybně výtečně zvládnutého filmu (navíc celovečerního režijního debutu), je to přesně tahle věta, co si v souvislosti s Životy Těch Druhých vybavím na prvním místě. To jak se Ulrich Mühe vnitřně i projevem dokonale proměňoval (jakkoliv mu to nežeru), to jak jeho život se sluchátky kontrastoval s tím "luxusem", který mu jeho práce přinášela, jak přesná byla Martina Gedeck, co za dokonalé hajzly byli všichni ti potentáti, to všechno se mi hlavou prožene vždycky až poté, co si řeknu, že tohle je sakra přesně ten typ filmu, který si říká o filmové ceny - však jich taky doma posklízel, že až hanba pluť. Lidi prostě chtějí takové nereálné hrdiny (Müheho i Kocha), a melodramatická rozuzlení s pohádkovými tečkami. Na první zhlédnutí to na mě ovšem působilo právě tak, jak podle tvůrců mělo. Míň než 80% by byla urážka, ale pro boha živého, nesrovnávejte tohleto s našimi Pouty. Je to zhruba podobné srovnání jako když si teď v Odvážných Palcích Irena Hejdová ulítla a nadnesla, že by Green Lantern mohl být podobný Pánovi Prstenů;) Tak či onak, tohle - a ne dementní rádobykomedie o Hitlerovi - měla být poslední role Ulricha Müheho, velkého to herce. (21.08.2011)

Mrazivé i vtipné, všechny paradoxy šmíráckého státu, jehož obyvatelé se ve svých postojích kroutili jak na kolovrátku, se myslím filmu podařilo vystihnout přesně. Jen dvě výtky bych měl, Wieslerovy pochyby nebyly zpracovány úplně věrohodně a také konec zabředával do nudy hodně nebezpečně a když píšu konec, nemyslím tím posledních několik záběrů, ale cca skoro půlhodinu. (16.03.2007)

BAFTA Awards - 1: Najlepsi cudzojazycny film + 3 nominacie: Najlepsi film / Rezia / Herec v hl. ulohe - Ulrich Mühe / Scenar ________ Jeden zo smutnych pribehov z komunistickych cias byvaleho Vychodneho Nemecka konkretne z roku 1984. Zo zaciatku trosku zdlhave, ale po chvili ma zaujalo odpocuvanie a sledovanie dramatika tajnou policiou Stasi, ktory chcel tajne zverejnit pravdu v zapadonemeckom casopise Spiegel o nedemokratickom systeme vo Vychodnom Nemecku napriklad o pocte sebevrahov z prenasledovania nelutostnym rezimom. Myslim si, ze toto je vynikajuca ukazka komunistickeho systemu prenasledovania ludi a Oscara za najlepsi cudzojazycny film si podla mna zasluzil. _______ Martina Gedeck - (Christa-Maria Sieland) +++ Ulrich Mühe - (Kapitán Gerd Wiesler) +++ Sebastian Koch - (Georg Dreyman) +++ Ulrich Tukur - (Podplukovník Anton Grubitz) +++ Thomas Thieme - (Minister Bruno Hempf) +++ Hans-Uwe Bauer - (Paul Hauser) +++ (17.12.2008)

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)