Životy tých druhých

Mrazivé i vtipné, všechny paradoxy šmíráckého státu, jehož obyvatelé se ve svých postojích kroutili jak na kolovrátku, se myslím filmu podařilo vystihnout přesně. Jen dvě výtky bych měl, Wieslerovy pochyby nebyly zpracovány úplně věrohodně a také konec zabředával do nudy hodně nebezpečně a když píšu konec, nemyslím tím posledních několik záběrů, ale cca skoro půlhodinu. (16.03.2007)

Někdy v půlce jsem si říkal, že se musím mrknout na jiné filmy tohoto režiséra, protože jestli budou jenom způlky tak dobré jako tenhle kousek, pak budu určitě spokojený. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že jde o debut... Tak precizně natočený film, z něhož čišela obrovská jistota a filmařská zručnost, přesvědčivost, netuctovost a nepodbízení se - to se tak často nevidí. F. Henckel-Donnersmarck projevil obrovský cit pro vyprávění a gradaci, vždyť ten závěr byl skoro až k nevydržení - a přitom jsem z toho nespustil oči do konce titulků (podbarvených působivou hudbou). To nejcennější na filmu je silný příběh, který režisér a scénárista v jedné osobě nemusel nijak složitě vymýšlet, poněvadž archivy komunistických tajných služeb skýtají nepřeberné množství inspirativních námětů... Říkám si, proč podobný film zřejmě nikdy nevznikne u nás, byť by se námět v naší nedávné minulosti jistě našel? Proč nám o normalizaci stačí Pelíšky a Pupenda a ještě se poplácáváme po ramenech, jaké to máme hezké a vtipné filmy...? Možná to bude tím, že slovo disident je dnes už vlastně slovo sprosté, místopředsedou sněmovny máme bývalého aktivního estébáka a peníze se seženou tak maximálně na Rafťáky a Panice... Oscar je v dobrých rukou... (07.03.2007)

Štve mě, že jsem nepostřehl moment, kdy začaly sympatie hlavního hrdiny ke sledovaným. Přišlo mi, že byl v jeden moment kompletně oddán státu a najednou jim pomáhal. Tato změna chování mi přišla hodně zkratkovitá. Jinak se mi to ale líbilo. Ulrich Mühe to zahrál skvěle a hnědé NDR je vykresleno jako skutečně odpudivá totalitní země. Nejlepší scéna byla rozhodně ta, jak si to profíci ze Stasi nakráčeli do bytu sledovaného a s německou precizností jej napíchli. S bonbónkem na konci v podobě výhrůžky všetečné sousedce. (30.08.2015)

Úžasný film o době, v které jsem nežil, a o které můžu jen poslouchat vyprávění těch, co zažili svět Stasi a odposlouchávání při jakémkoliv náznaku možného ohrožení národa. Ulrich Mühe je ve své roli naprosto dokonalý a věřil jsem mu celý film až do posledního okamžiku. Životy těch druhých nejsou filmem plným hvězd, ale ukázkou doby jenž je dávno pryč a všichni doufáme, že se již nikdy nevrátí. Herecké výkony jsou obdivuhodné a perfektně zapadají do děje okolo odposlouchávání, které je manipulováno díky lidskosti člověka, který tam na konci drátu poslouchá a vše bedlivě zapisuje. Atmosféra ve všech směrech překvapuje a film působí i přes své téma velmi lidsky a optimisticky. Nejde se nevyhnout několika slabším okamžikům, ale jako celek působí Životy těch druhých jako úžasný počin ukazují dobu snad na vždy přežitou. (14.09.2007)

Florian Henckel von Donnersmarck, muž, kterému bylo v době pádu Berlínské zdi pouhých 16 let, ale přesto dokázal natočit jeden z nejlepších snímků o praktikách a všudypřítomné podezřívavosti tehdejší vlády. Ačkoliv jsem se narodil ve stejný rok, kdy se u nás konala Sametová revoluce, tak jsem zarytě přesvědčen, že takhle to tenkrát opravdu probíhalo a jedním dechem dodávám, že se mi z toho zvedal při sledování tohoto filmu žaludek!! Opravdu nechápu jak někdo může volit komunisty a říkat, že tenkrát jsme měli vše, co jsme k životu potřebovali, ale tito lidé asi nepotřebují k životu to základní - lidskou svobodu, svobodu pojevu, říct si v hospodě nahlas, že tahle vláda nestojí ani za zlámanou grešli, že tenhle politik by měl složit funkci či jakýkoliv vtip týkající se režimu, politiky apod. Jelikož jsem tu dobu nezažil, tak nevím jak to probíhalo, ale už jen při představě "Drž hubu a krok" mne polývá studený pot. Další před kým smekám je Ulrich Mühe. Jeho výkon, který podal v roli Wielesra, je fascinující, i když za celý film prakticky nezmění mimiku, tak z jeho tváře vyčtete ony pocity, které prožívá. S čistým svědomím a zcela poprávu mohu říci, že se jedná o jeden z nejlepších evropských snímků posledních let a Oscar je udělen naprosto poprávu....... (03.11.2008)