Životy tých druhých

(1001) "Nein, es ist für mich." ♥♥♥ Snažím se přijít na to, jestli bych tento film obdivovala až tak moc, jak ho obdivuji teď, kdyby v něm hlavní part nehrály největší a nejemotivnější oči v dějinách vesmíru, tzn. oči Ulricha Müheho. Film je chladný a odtažitý, ale při pohledu z dálky to vypadá jako přesnost a suverénnost. Když se k tomu přidá tiché vnitřní burácení hlavních herců v čele právě s ultimátně charismatickým Mühem, tak mě nenapadá nic, co bych filmu vyčetla nebo co bych si v ideálním světě představovala jinak. Je to typický "oscarový" (a tím automaticky doslovný) film, ale zároveň má i některé pohádkové kvality a konečně i povznášející vyznění, takže brečím a díky a budiž vám země lehká, pane Mühe. (16.08.2017)

Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem. (27.07.2011)

Mrazivé. To byla první věc, která mě napadla krátce po skončení tohoto skvělého filmu. Das Leben der Anderen je výborný snímek, který mi trochu poodhalil, jak to vlastně tenkrát v NDR vypadalo. Já, člověk tímto systémem nezasažený, (řekl bych naštěstí) tuhle dobu znám jen z vyprávění a proto nemůžu říct, jestli tam nebylo něco přikresleno, ale jak tak čtu komentáře pode mnou, tak se zdá, že ne. Navíc teď jsem se dozvěděl, že tento snímek porazil v oscarovém klání i Volvera, který se mi dost líbil. Ale musím uznat, že oprávněně si odnesl Oscara. Prostě nemám slov. Skvělý film, který je zapotřebí vidět a určitě ne jen jednou. (24.08.2010)

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)

Film, který asi nenadchne každého diváka, je třeba mít na něj náladu, popřípadě si ji udělat...Líbilo se mi vykreslení charakterů postav - zejména Mühe se role velmi bravurně zhostil a představuje záporáka, který nakonec dokáže i své city projevit....Je dost hrozné si představit tu dobu (dlouho jsem ji nezažil, navíc ne v Německu), když se nedalo nikomu věřit a každou chvílí hrozilo (jste-li nějak apoliticky angažovaní), že Vám Stasi vtrhne do domu a buď za Vaší přítomnosti a přítomnosti rodiny odvede nebo bez Vašeho vědomí vpadnou do bytu se svým nádobíčkem a poté sledují každý Váš krok....Tomuto filmu bych klidně mohl dát 5*, ale jaksi celá ta atmosféra mě zanechává na hezkých 4*. (09.04.2008)