... mamička najdrahšia

Joan Crawford viděna očima její adoptivní dcery Christiny a jak už to tak bývá, ne tak, jak jí znaly davy fanoušků - krásnou, bezchybně nalíčenou ženu, kultivovanou, disciplinovanou herečku, ale jako sobeckou hysterku, která si adoptovala děti snad, aby měla koho terorizovat (alarm uprostřed noci, když objevila ve skříni dcerky drátěné ramínko a následné gruntování koupelny - za trest), navenek se s nimi ovšem předváděla ve snaze ukázat světu, že je i bezchybnou matkou dvou načančaných andílků. Její záchvaty zuřivosti korespondovaly s neúspěchy v milostné i profesní sféře a zvlášť Christina dostávala co proto. Faye Dunaway byla nalíčena tak, že v Joan úplně zmizela a tak mistrně ji i zahrála. (13.02.2005)

Uznalá hodnocení na ČSFD na jedné straně, štědrá nadílka Zlatých malin na druhé. Divím se oběma extrémům. Film byl natočen podle knihy Christiny Crawford, adoptivní dcery hollywoodské divy Joan Crawford. "Drahou maminku" v ní vylíčila jako psychicky narušené, alkoholem prosáklé monstrum, které se v civilním životě víc podobalo svým pozdějším rolím v psychothrillerech než třeba obětavé matce Mildred Pierce, za kterou Joan dostala Oscara. Záměrem ukázat Crawfordovou v tom nejhorším světle si film sice pojistil diváckou atraktivitu, ale nedal si už potřebnou práci se zdůvodňováním jejího jednání, nemluvě o nějakém obecnějším přesahu. Takže prostě podle hesla "pravda je v historkách" bere jednu obžalobnou vzpomínku za druhou, klade je za sebe a páteří nebo dramaturgickým rámcem je mu pouhá chronologie událostí. Velmi selektivně vybraných a účelově upravených, nutno dodat. Crawford ve skutečnosti adoptovala čtyři děti, ve filmu ale vidíme jen dvě. Údajný propad v její kariéře je zde umístěn do let, kdy byla naopak na jejím vrcholu, jen proto, že se to autorům hodí; oslnivý comeback ze začátku 60. let je zcela zamlčen. Vidíme Joan Crawford, jak se sekerou v ruce plení svou zahradu nebo vystřihuje z fotografií hlavy muže, který ji opustil (což jsou zjevné narážky na film Strait-jacket), s neartikulovaným řevem mlátí dceru ramínkem na šaty, vyhrožuje strašlivou pomstou představenstvu Pepsi-coly, jejíž mediální tváří se stala, a tak dále a tak podobně. Což o to, jsou to efektní scény. Chybí mi v nich ale větší míra empatie, srozumitelné vysvětlení, PROČ jedná tak přepjatě. Napsal jsem "vidíme Joan Crawford". Faye Dunaway se do ní opravdu doslova vtělila - exaltovaná gesta, chůze, mimika, všechno je to velmi přesným opisem toho, jak Crawfordovou známe z filmů. Ale uvěřit, že takhle "creepy" byla nonstop i v civilu, může být problém. 60% (07.10.2010)

Protože film nepovažuji za příliš myšlenkově přínosný, uvedu jen pár úvah, které mně přitom napadly (pokud jsem je nezapomněl): 1. Můj kamarád Honza Poláček z Brna (zemřel už hodně dávno na rakovinu) regoval na výletě s našimi prvorozenými syny na pád toho svého do kaluže blátivé vody takto: Lukášku, to děláš naschvál, aby to maminka musela prát. Jakoby neměla s těbou už tak dost práce... atp. Zprvu jsem se cítil jako spoluvník, ale pak jsem mu vynadal, aby děcko duševně nedeptal. 2. Kamery, které nás nutí být herci. Nehrajeme už před bezpečnostními kamerami, když začne blikat červené světýlko? 3. Faye Dunawayová hrála asi dost dobře. Byla mi nechutná i fyzicky, i v okamžicích když se cítila šťastná. 4. Její nejstarší adoptované dítě byla dívka slušná, citivá, tolerantní atd., takže asi přece jen byla dobře vychována. 5. Opět mi to přimělo Pasoliniho ideu: "Všechno čisté, zrcadlově lesklé a světlé, tak jako všechny činy špatného svědomí. (28.09.2018)

Joan byla ďábel :-) Faye Dunaway rozehrává ztvárnění jedné z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu a divákovi pomalu tuhne úsměv na rtech. Z lehce neurotické herečky se stává monstrum, které rozpoutává na plátně peklo. Zbytek je klasická autobiografie, ale i těch pár doslova horrorových scén člověka upoutá. Když se filmová Joan vplíží do temného dětského pokojíčku s pleťovou maskou na tváři, doprovázená svým pokřiveným stínem a jednou z nejklasičtějších hlášek na rtech ("No wire hangers, ever!"), zastíní nejednu klasickou horrorovou postavu ... (27.07.2008)

Raspberry Award (Maliny) : 1982 : VÍŤAZ (5) : Najhorší film, Najhoršia herečka - Faye Dunaway, Najhorší herec VR - Steve Forrest, Najhoršia herečka VR - Diana Scarwid, Najhorší scenár - Frank Yablans, Frank Perry, Tracy Hotchner, Robert Getchell, NOMINÁCIE (+4) : Najhoršia herečka VR - Rutanya Alda, Najhoršia herečka VR - Mara Hobel, Najhoršia réžia - Frank Perry, Najhorší nový herecký objav - Mara Hobel. (11.02.2008)