Sunshine

Danny Boyle v úporném souboji s mimořádně podivným Garlandovým scénářem, mizivým rozpočtem a zápletkou, která na první pohled připomíná Jádro, na druhý Kouli a na třetí Horizont události. A přesto podle mě vyhrál. Odzbrojující audiovizuální stránka, v podstatě bezchybný herecký ansámbl a příběh vystavěný tak, že se jednu chvíli topíte v přesahu a druhou podezřívavě bádáte nad tím, jestli je to pořád ještě thriller nebo béčková akční sci-fi. A Boyle neustoupí ani na vteřinu a pořád to do vás šije s neuvěřitelným odhodláním... do poslední kapky krve, do posledního dechu a posledního záběru. Neuvěřitelné dílo plné kontrastů, úžasné atmosféry a neuchopitelného kouzla, které se začne rozptylovat do nenávratna až v samotném závěru. Trochu škoda té zkratkovité katarze, ale i tak za plný počet. Nehledejte dokonalost, hledejte tvůrčí přístup a poctivou filmařinu. Sunshine má obojího na rozdávání (90%) (15.03.2007)

Vemte 1 kg Jádra a nakrájejte ho na plátky. Na každý plátek jádra přidejte sušenou lysohlávku a nechte cca 1 hodinu opékat na prudkém slunečním světle. Po hodině to podlijte vývarem z Vetřelce a na mírném ohni vařte dalších cca 30 minut. Na závěr ještě přidejte polévkovou lžíci Armabetonu. Jako příloha se výborně hodí parta nevýrazných herců, několik povedených triků a solidní muzika... No mně tahle kombinace teda moc nechutnala. Hodně slabý 2 hvězdy. Danny Boyle je pro mě režisér, co natočil Trainspotting a pak několik úplně zbytečnejch filmů. (29.08.2011)

Audiovizuálně je to tak působivé a vyvážené, že se chce snad až brečet štěstím, že je možné něco takového slyšet a vidět. Nádherné obrazy, příběh o sebeobětování umocňuje osm herců, podávajících prvotřídní herecké výkony, design lodi opravdu futuristický, kamerové oblety fascinující, atmosféra těžká a ještě těžší, mnoho scén vytáhne srdeční puls k dvojnásobku klidovky a nakonec musím znovu zmínit hudbu, protože nesmrtelní Underworldi a jedinečný John Murphy vytvořili doslova harmonický soundtrack, za kterým bych šel třeba na samou hranici Sluneční soustavy...40 miliónů dolarů(rozpočet)/30 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.04.2007)

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)