Griffin a Phoenixová

Příběh silný a křehký zároveň, stejně jako povahy dvou hlavních protagonistů, mladé, půvabné ženy s úspěšně rozjetou kariérou a staršího muže, rozvedeného otce dvou chlapců, námět filmu není nijak originální, ale celkovým zpracování i hereckými výkony rozhodně poutavý a evokují řadu existenciálních myšlenek, osud propojil jejich životní dráhy v nejtěžším období života, v období čekání na neodvratitelnou předčasnou smrt, těla obou jsou nevyléčitelně zasažená rakovinou, kolik času jim skutečně zbývá, nikdo z nich přesně neví, nemoc postupuje a každá naplno neprožitá vteřina ze zbývajícího času je promrháním toho nejdrahocennějšího, žít, žít, radovat se, milovat, prožívat společně ztřeštěnosti, ale i propukající zoufalství, zlost, ztrátu vůle k očekávanému utrpení, čas jim vyměřený se tak nezadržitelně blíží ke konci. (29.03.2012)

Ona miluje ji – ona miluje jeho. On má nevyléčitelnou nemoc – ona má nevyléčitelnou nemoc. Jemu nezbývá příliš času – jí nezbývá příliš času. Řekli by jste, doják jak kráva - žena uroní slzu, chlap se bude nudit. Omyl, autoři přistupují k tématu po špičkách a nenásilně krouží okolo – až na čestné vyjímky žádné srdceryvnosti, žádné laciné fráze, žádné smrtelné postele…….slza nakonec ukápne, ale tak příjemně, nenuceně. (15.12.2010)

Velmi dobře si pamatuji původní verzi filmu z roku 1967 s Peterem Falkem a Jill Clayburghovou, přestože jsem film viděl pouze jednou a tehdy před čtyřiceti lety. Skvělý scénář a vynikající herecké výkony tehdejších hvězd nedaly na film zapomenout. Měl jsem proto velké obavy podívat se na novou verzi. Ty se splnily na půl. Herecké výkony obou představitelů nové verze byly velmi přesvědčivé, ale scénář udělal z původní verze kýčovitou selanku a to zejména v konci příběhu. Je vždy zoufalé a většinou devalvující, pokud si někdo chce zopáknout úspěch původního díla s tím, že jej udělá lépe a nově! Tak to se, dle mého názoru, v tomto přepisu nepovedlo. Snad nejhorší byl nově udělaný konec filmu s kýčovitým vánočním stromečkem s dárečky v parku!! V původní verzi byl konec pojatý mnohem silněji a ne takto telenovelácky. Stejně jako v remixu si Phoenixová nepřeje, aby ji Griffin v nemocnici navštěvoval a asistoval při jejím umírání a přeje si, aby ani nevyhledal její hrob. Griffin jí splní pouze první přání. Po její brzké smrti její hrob vypátrá a zde je právě onen působivý konec mistrného scénáře, kdy na náhrobní desce Griffin v šoku čte vytesaný nápis: „Věděla jsem, že přijdeš Griffine!“ Teprve nyní následuje scéna bezmocného vzteku rozbíjení vlastního auta a aut dalších. Po takovém silném zážitku má mnohem větší razanci a logiku. Tím samozřejmě film končí. Ale nový prášek holt pere lépe a vše je po něm heboučké, že! (14.02.2010)

Tento film mě nedokázal přesvědčit po žádné stránce. Jen dobrý námět, tím to ale končí. Žánrově jako romantický film (... a kvalitní filmovou romantikou nikdy nepohrdnu) naprosto nudná červená knihovna, komedie se nekoná vůbec a jako drama o nemoci a umírání emočně totálně sterilní. Nepřesvědčili ani mě ani Dermot Mulroney a Amanda Peet. Očekával jsem film, který dokáže zasáhnout, případně i rozplakat, třeba i za použití nadhledu. Že ale uvidím exhibici nudnosti jsem nečekal v žádném případě. (28.03.2015)

Vždycky jsou potřeba dva.. a právě tihle dva se potkali na přednášce o smrti. Z následné nezávazné schůzky už ale vykouklo něco, co jim možná doposud scházelo. Debutující Ed Stone dokázal uhlídat emoce na uzdě v, přiznejme si, "nepravděpodobné" situaci, dramatické momenty střídá s těmi veselými nenásilně a jeho melodrama (i když zápletku známe prakticky okamžitě) nesklouzává ke kýči. Amanda Peet a Dermot Mulroney, kteří prakticky neslezou z plátna, pak dokazují, že i v takovéhle látce příjemná překvapení ještě existují!! (26.01.2009)