V zámku a podzámčí

Musím souhlasit s uživatelem flanker.27. Čt dokáže opravdu někdy překvapit tím, že vytáhne ze svého archivu skutečný klenot. Božena Němcová, podle její povídky byl film natočen, měla velmi realistický pohled na tehdejší dobu a také ho dokázala mistrně převést do svých knih. Dokonale vykreslila i sociální rozpory mezi bohatými lidmi žijícími ve městě a chudinou na venkově. V závěru ale podlehla svému vysněnému idealismu. Taková byla ale její představa o napravené společnosti. Panstvo na zámku si užívalo a krmilo se všemožnými delikatesami, dokonce i psík Joly dostával jen ta nejvybranější papáníčka a prostí lidé v podzámčí umírali hladem a na nejrůznější nemoci, třeba na mor a choleru. I zámecká paní dostala choleru, jako zázrakem se z ní vyléčila a zbavila se i své rozmařilosti a ješitnosti. Jako by z ní najednou byl úplně jiný člověk. Vychytralá komorná Sára mi ale v knížce přišla mnohem zlejší a "vyčůranější" než ve filmovém zpracování, ale i tak to byla pěkná potvora. (09.02.2010)

Políbení ruky beru jen jako projev nejvyšší úcty. Příběh o tom, že štěstí nechodí jen a pouze po bohatých a že i chudí, ač v těžkých dobách, dokázali míti pouta lásky silnější než kdejaký kníže pán. Kdo je v tomto celku dobrákem a kdo kazisvětem není prostřeno jen v plátně černobílém, tady se to hemží barvitými postavami od spodiny až po človíčka v nejvyšší věžičce toho noblesního zámku. Legendy naší malé země se zde střetávají s tou tehdy nejmladší generací nadějí českého filmu a divadla a tvoří uskupení plné hereckého porozumění, plné harmonie a lásky k řemeslu. K tomu přidejme volnost v režii Ludvíka Ráže, poetickou kameru Andreje Barla a geniální skladby z pera Vadima Petrova. Skvost je na světě a září stejně silně jako před těmi čtyřiceti lety. (08.04.2021)

Samozřejmě že je to úmyslně přeslazený a hraný na patetický efekt (to dítě tam mluví a jedná jako osvícenej mnich, lidé z podzámčí jsou bodří a za každé situace slušní atd.), jenže právě díky tomu to obsahuje řadu drtivě lidských momentů, které dojímají neuvěřitelně fungujícím způsobem (např. když se Haničinec se slzami v očích ukloní Hlaváčové, která automaticky přijala za své úplně cizí dítě). (01.07.2011)

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)

Hezky jsem si pobrečel. Výteční herci. Zvláště jsem si vychutnával umění p. Růžka: obrovská škoda, že většinou hrál protivné nebo zlé dědky. Málokdy hrál dobrosrdečné postavy jako zde, a hraje je skvěle. Zaujal mě i příběh s několika výraznými postavami - až po skončení mi došlo, kdo je skutečnou hlavní postavou - zámecká paní. (27.01.2017)