Smrti neujdeš 2

Zdalo sa mi to o čosi slabšie ako jednotka, pričom celkový dojem je dosť rozpačitý. Boli tu síce miesta, ktoré vedeli slušne nastrašiť (hlavne prvá polovica filmu), neskôr sa však snímok začal utápať v prekombinovanosti deja, pričom záver už bol totálne mimo, paradoxne aj po hororovej stránke, akosi to tam už prestalo fungovať, pričom výborný atmosferický potenciál uhoľnej bane mi prišiel ako totálne nevyužitý a vôbec nie desivý. 60/100 (09.02.2015)

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)

Sice jsou tyhle japonské duchařiny pořád na jedno brdo (kruhové a nenávistné), sice jsou strašidelné momenty neustále podle jednoho mustru a sice ze závěrečných point nebývám příliš moudrý (jemně řečeno), ALE... atmosféra a stupeň nepříjemného sevření žaludku jsou i u tohoto o něco horšího pokračování lehce nadprůměrné jedničky pořád dost slušné. (23.02.2012)

Herci byli sice charismatičtější než v jedničce, ale překombinovanost zůstala a kromě výborné melodie byla zajímavá snad jen scéna ve sprše. Opět to tudíž byla velká nuda a místy jsem se dokonce ztrácel v tom o co tam tentokrát jde. Zmeškaný hovor 2 nijak nenapravil špatný dojem z jedničky a opět jsem byl japonským hororem zklamán. (05.01.2023)

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)