Smrti neujdeš 2

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)

Horory nemám ráda, protože se zkrátka bojím. Mrtvolné ruce, chmatající odněkud zpoza rohu, nebo jiné děsivé a lekavé okamžiky, které mě přinutí se schovat pod peřinu, nejsou však důvodem mého nízkého hodnocení. Naopak Zmeškanému hovoru 2 se úkol vyděsit diváka docela povedl. Když se však snažím objektivně podívat na celý film, vidím naprostou pitomost, která je bohužel založena jen na těchto hnusných pohledech typu pokroucené mrtvé tělo kamarádky a děsivá holčička se zašitou pusou. Jen o tomhle by snad horor být neměl. Jenže Zmeškaný hovor 2 je na tom s příběhem snad ještě hůř než díl první - a to i přesto, že se jedná skoro o to samé, jen tam umírají jiní lidé a vrahem je také někdo jiný. Především je naprosto nesmyslný a má slabé herecké výkony. Něco takového si zkrátka vyšší hodnocení nezaslouží. ~(0,6★)~ (25.11.2009)

Tak tohle byl asi nejhorší asijský horor, se kterým jsem měl tu "čest" se setkat. V příběhu jsem měl nehoráznej guláš a to jsem jedničku nedávno viděl. Romantická vsuvka byla neskutečně trapná. Děj skákal z jednoho místa na druhý a závěrečné rozuzuzlení jsem pak už totálně nepobíral. To vše by se ještě "dalo" zkousnout. Nejsmutnější je, že tenhle horor, nevystraší. Atmosféra se ještě jakž takž potácí v únosných mezích, ale lekačky jsou na tom ještě o dost hůř. Páč jsou sprostě vykradené z jiných filmů a na mě tak působily spíš groteskním dojmem. (19.08.2008)

Herci byli sice charismatičtější než v jedničce, ale překombinovanost zůstala a kromě výborné melodie byla zajímavá snad jen scéna ve sprše. Opět to tudíž byla velká nuda a místy jsem se dokonce ztrácel v tom o co tam tentokrát jde. Zmeškaný hovor 2 nijak nenapravil špatný dojem z jedničky a opět jsem byl japonským hororem zklamán. (05.01.2023)

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)