Havana blues

Film HUDEBNÍ i dramatický, přičemž texty skvělé kubánské hudby přímo souvisejí s dramatickou linií. Habana blues západnímu divákovi představuje v plné parádě živočišnost místní kultury i lidí, stejně jako jejich problémy a životní dilemata. V tomto smyslu se jedná o upřímný a autentický vhled do kubánské společnosti a její mentality, jež je jako jedna z posledních na světě ještě zužována totalitním režimem. ~ Habana blues se zaobírá nastíněnými tématy nenásilně, na pozadí příběhu o dvou kamarádech – muzikantech. V době příprav na jejich první velký koncert potkají španělské producenty. Chytnou šanci, která se nemusí nikdy v budoucnu opakovat, za pačesy? Nebo jim v tom brání nějaké další okolnosti? ~ Film o LÁSCE – k hudbě (jakéhokoli stylu – ve filmu zazní hip hop i metal), k bližnímu svému (ať je kdekoli na světě), k vlasti (ač je režim kritizován; mimochodem kapitalismus též), o solidaritě i síle přátelství. Navíc kvalitní filmařská práce. Doporučuju! ~ ~ Tahle země je moje / Tvoje a moje / Budu tvá ochrana / Pokud potřebuješ útěchu / Budu tvé hnízdo / Když potřebuješ cit / Nedovolím, abys na mě zapomněla / Jsem s tebou, kamkoliv jdeš / Budu tvá ochrana (19.05.2013)

Neurčitě příjemný vhled do běžného života současné Kuby. 1) Zajímavý snímek představuje Kubu na sklonku Castrovy vlády pohledem hudebníků undergroundové skupiny. Hudba neurčité kvality, nevýrazný příběh ani polopaticky podávaná morální dilemata související s rozhodnutím emigrovat rozhodně nejsou silné stránky filmu. 2) To zajímavé je důvěryhodně působící pohled na každodenní všední život. Jakoby klíčovou dírkou vidíte, co je pohledu běžného turisty skryto. (16.01.2012)

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)

Čekala jsem zcela jiný hudební styl, takže mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla tomuto velice modernímu pojetí. Ale to už mě začal válcovat příběh o opravdovém chlapském přátelství, kterému nedokážu nikdy odolat. Krásný film s krásnou hudbou a drobným politickým přesahem. Za zajímavé považuji, jak velkou svobodu slova na Kubě film předvádí, všechny kubánské kapely ve filmu totiž zpívaly velmi kritické protestsongy. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (05.04.2015)

"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. (08.10.2015)