Čierna kniha

Znamenité drama, které přerušilo šestileté čekání na film (naposledy nadprůměrné sci-fi Muž bez stínu) od provokující režiséra, upozorňuje svérázným pohledem na nesmyslnost války. Rozhodně tu ale nespoléhejte na žánrovou zkušenost. Holandský režisér Paul Verhoeven si stále potrpí na detail (kamera neuhne před ničím), v jednotlivých scénách působí staromilsky (i když je vyškolen ve zběsile sprintujícím Hollywoodu), nepodléhá exhibici (i když i ta se několikrát nabízí). V rodném Nizozemí tak natočil válečný melodramat v cynickém kabátě, ve kterém prodal svůj vypravěčský talent. A bez velkých gest k nám tak doputovala velice příjemná rozprava o válkou zkoušených osudech. Oproti například českým filmům má Black Book skutečně silné postavy, zejména pak zvrhlé a zákeřné, a překvapivě jim vévodí protřelá žena, co se, sic je Židovka, ani ve světě „nemilosrdných“ (jeden dobrák by se našel) Nácků neztratí. Po masakru rodičů se dostává do centra partyzánů, odkud díky svému půvabu a buldočímu zápalu nemá tak daleko do postelí věčně opilých nacistů, kde se dají sehnat vzácné informace pro odbojová hnutí. Osudy ústředních postav se několikrát promíchají, Verhoeven se nebojí nějakou (námi vnímanou) zásadní postavu jen tak odkrouhnout, nepopiratelné hrdinství v tu ránu vystřídá pořádná zrada. Herecky pak vedle elegantního Nácka-dobráka Sebastiana Kocha kraluje bezchybná Carice van Houten, jejíž postava je hlavně výborně napsaná, a tak si jde nelítostně za svým a ustojí všechny proměny svých Rachel i Ellis (ač se sebevědomě natřásá před nadrženými Němci nebo potupně lapá po dechu pod nánosy výkalů). Black Book je velice chytrým filmem, i když v závěru ztrácí na tempu; chytrým natolik, že se několikrát přehoupne do kýče, tu zase do napínavého vyprávění hitchockovských kvalit, tam zase přiostří v neskrývaném naturalismu. 80%. (18.02.2008)

Verhoeven točit nezapomněl a jen díky jeho pevnému vedení se tahle dlouhatánská válečná agitka dá překousnout bez sebemenšího zádrhelu. Bohužel scénář už tak ladně nepůsobí a jeho místná hra na náhodu mě ke konci značně iritovala stejně jako duševní (ne)vývoj postav, které sice přecházejí ze světlé strany na temnou nečekaně, ale bez patřičných vnitřních motivací. (14.05.2007)

S náckama se nemusí bojovat jen zbraněma, ale i těžkejma intrikama. Tenhle film je bomba a ukazuje 2. světovou zase z malinko jiné stránky. Bavilo mě to ohromně a vůbec si to nebere servítky. Carice van Houten předvede celý svý tělo a v jedný scéně na ní klidně vylejou obří kýbl sraček. Nejvíc mě ale bavily ty odbojářské operace, zákulisí nacistů a skvěle vystihnutý poválečný zmatek. (25.03.2009)

Černá kniha je splněným snem pro všechny Verhoevenovy fanoušky, protože to není jenom "velké zúčtování s národní minulostí ala Tmavomodrý svět", ale i zúčtování s vlastními tématy a opakujícími se motivy._____ Kýčovitý úvod a závěr ustavuje postavu vypravěče, jehož přizpůsobené vzpomínky sledujeme převážnou stopáž snímku, a tak se zde mísí americký okázalý způsob vyprávění a evropským subitlnějším, fyzické a u Verhoevena skutečně bolavé násilí s estetizací. Verhoeven je pevně v kramflecích, nejdříve ustanoví žánrový model, aby ho detailem jako z laciného béčka naboural (scéna na lodi s detailem tváře jednoho z gestapáků apod.)._____ Neodpustí si četné náboženské reference (úvodních deset minut s Židovkou čtoucí Bibli, tvrzení o nutnosti být křesťan za druhé světové války ad.) a autocitace v hyperbolizované podobě ("zkoumání" výkalů a hrátky s ohanbí jako v Turks Fruit, úmrtí nebožsky hříšné postavy s pádem mrtvého těla do vody jako v RoboCopovi...), nechybí politicky zakuklená paralela s oglosováním snad každého nějak výrazného režimu minulého století (má oblíbená je hláška o kapitalismu) a geniální pohrávání si s fanouškovským očekáváním (tak ukáźe už Paul v mainstreamovém filmu ten penis v erekci, nebo si z nás jenom střílí - co to je pod tou peřinou?)._____ Možná ve výsledku nejlepší Verhoeven, skvěle odvyprávěný, fascinující od první do poslední minuty, s Carice van Houtenovou, která má charizma Audrey Hepburnové a sex-appeal Grety Garbo. Paul Verhoeven je Bůh, Černá kniha je boží a Rob Roy je kout._____ P.S.: Na projekci v rámci Ozvěn Febiofestu byla přítomna cca. 80-letá stará paní, která překvapivě vydržela až do konce, po čas závěrečných titulků zůstala sedět a byla z Černé knihy zjevně unešena. A pak že Verhoeven je jen pro mladý. :-) (07.04.2007)

Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“. 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado (14.06.2007)