Keith

Průměr, od kterého jsem čekala něco nového, ale našla jsem jenom plno klišé. To že je konec od začátku jasný, by až tak nevadilo. Ale to že se k němu dojde tak přímočaře, už problém je. Postavy si mě taky zrovna nezískaly, půl filmu jsem vůbec nechápala proč jednají, tak jak jednají, i když herci určitě k zahození nebyli. Ale abych tomu jen nekřivdila, některé scény byly vážně milé, a mít to víc silnějších scén, šla bych s hodnocením výš. (14.09.2008)

Zamilovaná holka, která si nechá zkazit život o nafoukaného a nemocného kluka. Bravo! Mě to moc nepohltilo, on mi byl hrozně nesympatický, ona se mi ze začátku opravdu zamlouvala, ale její stupidita postupem času mě odpudila i od ní. Takže, pro mě skoro ničím zajímavý film. Story o puberťácích není nic zázračného. (07.10.2012)

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)

Nenápadná teenagerská pecka. Prvú hodinu som bol nadšený. Celé zbližovanie postáv ma hrozne bavilo. Vynikajúca chémia medzi veľmi dobre napísanými a hlavne zahranými postavami, pekná atmosféra a jedna roztomilá scéna za druhou. Potom však príde scenáristická podpásovka, a z filmu sa stane zbierka klišé, ktorá je síce stále funkčná ale už stratí čaro.No vo svojom žánri, kde na jeden kvalitný film pripadá obrovské množstvo shitov je to stále výborné 8/10 (05.10.2015)

„Limit je nebe.“ Keith je filmem fungující na lehce shakespearovské bázi příběhu Romea a Julie. Jen v tom rozdílu, že Romeo a Julie je klasikou, u které se klišé dá tolerovat. Co by kdo čekal od romantického filmu. Starou známou klasiku, kde je mladý pár, kterému nepřeje okolí nebo osud, zná snad každý, proto je relativně obtížné přijít s něčím novým. No.. Keith s tím do jisté míry přišel. Pohrál si s pravidly zajetého klišé a celý příběh je najednou koukatelnější, než kdyby to celé bylo naopak (Dlouhá cesta). Když už na to přijde, tak nemám nic proti romanťárnám s přeslazeným koncem, kdy si princ vyhlédne nemocnou princeznu a hurá žili spolu šťastně až do smrti. Taky ale nemám nic proti romanťárnám, kde tomu tak není.. Keith je filmem, který klišoidní určitě je. Taky je, ale filmem, který má něco, co jiné filmy stejného rázu nemají. A to je Keithův zvláštní projev, který si diváka určitým způsobem získá a svůj osobitý přístup. P.S. SPOILER Rakem prolezlý Keith je o něco málo lepší, než Parkinsonem děravá Láska a jiné závislosti, kterou jsem nedávno viděl. (21.02.2016)