Réžia:
Géla BabluaniScenár:
Géla BabluaniKamera:
Tariel MeliavaHudba:
Arnaud TailleferHrajú:
Aurélien Recoing, George Babluani, Pascal Bongard, Jo Prestia, Augustin Legrand, Jean-Baptiste Legrand, Olivier Rabourdin, Stéphane Roquet, Steve Dash (viac)Obsahy(1)
Hrdinou příběhu, který připomíná rané filmy Bressonovy a Wendersovy, je mladík Sebastien (hraje ho Georges Babluani). S vidinou, že si vydělá spoustu peněz, vstoupí do podivného světa za zavřenými dveřmi, který připomíná noční můru a kde se hraje ještě podivnější hra o život. „Často se mi vracejí vzpomínky z dětství,“ říká režisér. „Zafixované obrazy jsou jako paprsky světla protínající temnotu. Jsou vždy nejasně přítomné, ale když se pokouším znovu objevit jejich panenskou kvalitu, postrádám přitom pocit nevinnosti z dětství.“ Originální černobílý snímek ve stylu „film noir“ je pozoruhodnou výpovědí o lidech, jejich aroganci, zlobě i strachu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (89)
Počas celého filmu vo mne prevládal zvláštny znepokojujúci pocit, ktorý mi nedal poriadne dýchať. Atmosféra je skvele podčiarknutá čierno-bielou kamerou a hudbou, či skôr zvukmi, tvoriacimi podmaz. Trochu mi prekáža slovenský názov, keď som na tento film išla v roku 2006 ja, film sa volal Trinástka, alebo tak nejako podobne. Preto som skutočnosť, že ústredným motívom bude ruská ruleta ako "ľahký a najmä zaručený spôsob rýchleho zárobku" vnímala ako prekvapivý zvrat v deji. Scény z "centra diania" boli neuveriteľne napínavé, miestami až desivé. Svoj účel však splnili - niečo také ako nuda mi naozaj počas celej stopáže nehrozili. 9/10 ()
Mladý hrdina spravuje střechu na krásném starém domě. Jednoho dne se mu do ruky dostane obálka s adresou na hotel. Dopis byl určen člověku, který ho najal. Jenže ten zemřel. Hrdina se vydávána adresu udanou v dopisu. Postupně nachází další a další indicie, zjišťuje kam dál se má přemístit. V těchto chvílích je film nejlepší. Sledujeme putování na neznámé místo, za neznámým cílem. Ve chvíli, kdy ale dojde k odhalení (tak v půlce filmu), film dost ztratí. V dalších větách se objeví nějaký ten SPOILER, tak kdo nechce, ať dál nečte. Hrdina je přiveden až na místo tajemné hry. Z té se vyklube ruská ruleta, a on je jedním z hráčů. Celá soutěž je natočena velmi dobře. Řvoucí rozhodčí, a hlavně čekání na rozsvícení žárovky (kamera kolem ní krouží, divák i hráči napjatě čekají) , aby padly výstřely, působí velmi stylově. Co naplat, největší plus začátku je fuč. Už víme, kam měl hlavní hrdina dojít, a podstatě je jasný i závěr, protože ten by se bez našeho mladíka jaksi neobešel, že? „Třináctka“ je černobílý film s pomalým tempem, který vás však pohltí tajemným odkrýváním dalších a dalších stop. Ty však jednou skončí, a zůstane jen skvěle natočená, kafkovská řežba. ()
Magické číslo 13. Přináší štěstí, nebo smůlu? A není to nakonec stejně jedno? Nevěřím na náhodu, nevěřím, že máme moc ovlivnit, co se stane. Nanejvýš jak se to stane. Říkejte tomu třeba odevzdanost osudu. Někdy jde o nejpohodlnější, někdy o jedinou cestu životem. Delší úvod Ruské rulety srozumitelně ukazuje, proč se na ni člověk dobrovolně vydává. Nebýt pitomého českého názvu, nevíme, k čemu bezejmenný mladý muž od začátku směřuje, proč je kolem toho taková spousta tajností a podezřelých osob. Mohli bychom jenom tušit příchod něčeho velkého, něčeho osudového. Samotná hra už zvědavost tolik nepodněcuje. Její vývoj lze snadno odhadnout, takže postrádá i očekávanou napínavost (kdyby nám mělo záležet na více hráčích, kdyby duel probíhal až v posledních minutách filmu…). Závěrečná třetina je vyloženě vařením z vody, do které autoři nepřidali dostatek ingrediencí. Zatímco mnohé francouzské snímky mají problém přesně opačný, tento trpí prázdností. Příliš spoléhá na fatalistickou atmosféru vytvářenou nikterak úchvatnou černobílou kamerou a přitom zapomíná na zadní vrátka pro případ, že osudová nota někoho mine. Mne neminula, jen mi přišla příliš obehraná. 70% Zajímavé komentáře: Richie666, Lookass ()
Zde se čeští distributoři přestřelili a dali filmu dosti spoileroidní název. První polovina na to nevypadá, ale pak už je vám jasný, o co půjde. Z počátku je ve filmu cítit francouzská nová vlna, která však neuchvátí každého. Pomalu vlekoucí se expozice vyustí v zajímavý žánr o destrukci vlastní duše. A cvrkot bubínku od revolverů je pro mě tento rok nejlepším zvukem pro vybudování napětí. ()
Nebýt mnohokrát právem pomlouvaného českého názvu, film by nejspíš na diváka dopadal o mnoho silněji, ale zkusím od této nešťastné volby odhlédnout. Zápletka 13 Tzameti sama o sobě nepředstavuje nic komplikovaného a světoborného, ovšem způsob, jakým je film natočen, si rozhodně zasluhuje pochvalu. Dění sledujeme téměř výhradně prostřednictvím hlavního hrdiny, který ovšem nemá zpočátku pražádné tušení o tom, co se chystá, čeho účastníkem se vlastně má za pár dní stát. Jeho informace jsou strašlivě kusé a nicneříkající, ale zároveň jsou vybrány tak, aby diváka navnadily a napjaly. K napětí přispívá i snaha o maximální věrnost, která tvůrcům velí třeba i detail v podobě nezkušeného mladíka, který rozhodně mocným kopem nevyrazí dveře a nakonec si musí zajít pro sekeru. Tam, kde přijde místo pro strach, tam vylučuje se jako krůpěje potu na čele, i na celém těle nebo přivodí hysterický záchvat. Černobílost filmového materiálu, neznalost divákova, věrohodnost, téma --> velice tíživý autentický zážitek z chování postav zahnaných životem do toho nejzazšího kouta. Vyčítat tomuto filmu předvídatelnost je absurdní - asi tak, jako vyčítat filmu např. Temný Rytíř, že je předvídatelný proto, že v něm Batman neumře a zlo bude poraženo - vlastně ne, je to ještě absurdnější, protože předvídatelnost 13 Tzameti je přeci jen nižší. Navíc jeho kouzlo nespočívá ani tak v ději (fabuli), jako v dění. Silné ****. ()
Reklama