Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Normalizační zábava nejpokleslejšího ražení. Zpočátku možná originální koncept zábavy v duchu dada a absurdního humoru naprosto selhal. Výsledkem je humor za každou cenu přecházející v uměleckou křeč. A do toho všeho estrádní kreace a tváře dobové pokleslé televizní zábavy - Felix Slováček jako mondénní Krysař, Urbánková v roli sexy vampa, Plavci zpívající cosi o Kájovi Maříkovi... Monty Pythovův létající cirkus propasírovaný sítem normalizační zábavy... (23.12.2011)

Divákova cesta československou hloupůstkou hodnou zapomenutí. Ani se nedivím, že k tomu skutečně došlo. Tohle se totiž stěží dalo dokoukat. Tolik skvělých českých i slovenských herců v takové slátanině, na kterou byli potřeba tři scenáristé. Ti za celou dobu vyplodili jednu upocenou hlášku, která trochu pobavila. Pronesl ji Karel Augusta poté, co navštíví obchod s hudebninami, a slovo "udávat", které mírně pozměnilo význam celé věty, hned dostalo provokativní ráz. Mám pocit, že to nepřehlédli ani tehdejší cenzoři a komedie putovala do zaslouženého trezoru. Film skáče od ničeho k ničemu, úplně fatálně neorganizovaně, a především nesmyslně, označení "bez ladu a skladu" je proti tomu málo. Ke vší smůle se ani herecká sestava nepotýkala s nejlepší formou. Luděk Sobota střídal stále dokola jeden přiblble blažený výraz se šklebícím a jako partner k talentu Laďky Kozderkové nepasoval. Nebyla mezi nimi vůbec žádná chemie, už vůbec ne komediální. On, aby byl dobrý a vynikl jeho sympaticky ztřeštěný komediální talent, by potřeboval k sobě jinou a podstatně odvázanější herečku, ale vzhledem k otřesné režijní realizaci, by to bylo stejně zbytečné a k ničemu lepšímu by to nevedlo. Když byl režisér v úzkých, a za film byl asi stokrát, ne-li víckrát, nechal rozeznít písničku nebo hudbu, která výsledný dojem srážela doslova na dno mořské. Spousta známých herců se ve filmu objevila na pár vteřin, pronesla něco nevtipného a zhusta trapného, a hned zase zaplula. Film dohromady střídal tři scény: Sobota+Kozderková, Augusta+ Svojtka+Vyskočil, zbytek herců. Není rozhodně dobré nechat pro účely filmu velký prostor skečům, které jen nemotorně zaplní stopáž. Režisér by měl dohromady vytvořit kompaktní celek, ne sypký písek, pod kterým většina z účinkujících a jejich výkonů, o hereckých výkonech nemůže být řeč, ztrácí pevnou půdu pod nohama a dusí svůj talent v nebetyčné trapné a rádoby experimentální rovině s prvky nezvládnuté parodie, z níž lze jen parodovaný vzor velmi obtížně identifikovat. Zesnulý Tomáš Svoboda na konci své kariéry zabředl ještě jednou do podobně nestravitelné komediální roviny, a sice ve filmu "Blázni, vodníci a podvodníci", který je podobně příšerný jako tenhle jeho výplod. Po zásluze zapomenutý film. 0% (12.04.2014)

Tomáš Svoboda není d*bil ... jen si rád na d*bila hraje. Humor ad absurdum - v této scéně měl hrát Felix Slováček. Není tu, tak vám ho aspoň pustíme z desky ..." - a oni živého Felixe Slováčka fakt pustí z dřevěné desky. ----- "Stavím si doma loď." - ano na dvoře pavlačáku stojí fakt sedmimetrová opravdová loď ---- a tak dále a tak dále. Občas hodně dobré nápady - zhruba na úrovni Trháku, ale místo zbytečně přelácané. Zajímavá raritka, sloužící jako kulisa k žehlení prádla nebo ... třeba stavění lodě. (18.01.2011)

Pořád jsem si říkala, že mi ta hudba připomíná Krakonoše a lyžníky a pak jsem si v úvodních titulkách přečetla, že ji má na svědomí Petr Hapka. Tedy ten samý skladatel jako u Lyžníků. Laďce Kozderkové to jako řeznici moc slušelo. Ovšem, producírovat se po Staromáku se sekerou v ruce ja na svěrací kazajku. On vlastně celý tenhle film je na svěrací kazajku. Je bláznivý, spíchnutý horkou jehlou v křeči. Rádoby vtipné hlášky a scénky vyšly úplně naprázdno. (11.01.2011)

Humorná estráda plná skečů, parodií, odkazů na vše související ke své době či českého vlastenectví, písniček a melodií všeho druhu. To vše jak vystřižené ze silvestrovské televizní zábavy. Hodně to připomíná podobný snímek ´Trhák´, který však vznikl o něco později. Že by se tu Svěrák při psaní scénáře inspiroval? Mnohé odkazy dnešním mladým divákům už málo co řeknou, takže je dokáží ocenit jen pamětníci této omšelé doby. Vše srší skvělými nápady, ale na celovečerní film je to místy značně křečovité a jakoby nucené. Tady je názorně vidět ten propastný rozdíl mezi televizní a filmovou zábavou. A proto se snad možná Svěrák pustil do svého ´Trháku´, aby vše napravil a uvedl takovýto pokus na pravou míru. Každopádně každý nápad se cení a jak se říká: ´Chybami se člověk učí´. (01.08.2015)