Billy Elliot

Aj napriek tomu, že rozumiem baletu zhruba tak, ako psychokybernetike, nejakým zvláštnym spôsobom ma film zaujal, dokonca som Billymu držal palec, aby sa mu splnilo to, čo v živote chce. Skvelý Jamie Bell to parádne roztočil a ako tak čítam jeho biografiu, tak si kladiem otázku: Dal sa vôbec obsadiť do Billyho role správnejší herec? ;) (20.04.2009)

Billy Elliot je snímek který se velice dobře zaobírá psychologií rodiny, ve které to vlivem stávky a nedostatku peněz zrovna neklape. Nečiní to však nijak křečovitě, využívá chytrý příběh o otcovi, který chce ze svého syna udělat boxera, ale ten je nakonec okouzel baletem. Billyho Elliota si s chutí zahrál Jamie Bell a musím napsat, že je to právě on, kdo film katapultuje do hvězdných výšin, neboť právě na jeho výkonech film stojí a... a padal by pokud by někde škobrtal. Režisér měl dokonce nesmírně šťastnou ruku i při výběru ostatních herců, Billiho rodina, učitelka a přátelé jsou opravdu přesvědčivými herci. Jediné co mě na filmu nezaujalo byl právě balet, jenž nebyl nasnímán nijak efektně, takže toho kdo se o tento podivný sport nezajímá nejspíš nedokáže nadchnout, na druhou stranu se nás zase režisér nepokoušel obalamutit podezřelým střihem a nechal Jemieho baletit tak jak to nejlépe dokázal. Na druhou stanu musím filmu vytknout i to že při silných momentech, kterých je tam víc než dost, ve mě nedokázal vzbudit nějaké větší emoce. Silných 80 % (09.01.2006)

„Veľa chlapov robilo balet.“ – „Kto napríklad?“ – „Tu nikto. Ale inak veľa.“ Parádny, nádherný, úžasný film. Možno jeden z najlepších filmov z rokov 2000 – 2010. Už po prvom pozretí som bol nadšený, ale dalo som „len“ 4*. Potom som Billyho Elliota 12 rokov (!) nevidel a hovoril som si, či som to neprehnal. Či by nestačili 3*. V r. 2017 som si ho ale pozrel zas a hoci som sa snažil nedať sa, nakoniec ma Stephen Daldry dal dole ako decko na preliezačke... a ja zvyšujem na 5*! Dokonalý Jamie Bell, vynikajúci kasting vedľajších rolí (najlepší kamoš, rodič, brat, babička), výborné epizódne postavy (unudené dievčatko postávajúce na ulici). Veľmi veľa tomu dáva depresívne prostredie baníckeho mesta, v ktorom kvôli štrajku skapal nielen pes, ale aj nádej, finančné konto a ružová budúcnosť. Práve vďaka tomu Billy Elliot pripomína o tri roky staršie Do naha! Kontrast pôvabnej komédie a ponurých, ťažkých sociálnych podmienok a pokazených medziľudských vzťahov, dodáva beztak silnému scenáru presah. Ten mu dáva aj postava učiteľky, ktorá je v konečnom dôsledku (a veľmi odvážne) poňatá vlastne ako smutná, starnúca žena, ktorá má najlepšie roky za sebou, vyhliadky na budúcnosť prakticky žiadne a Billyho učí prekvapivo nie kvôli nemu, ale kvôli vlastnej, nadobro stratenej minulosti, kedy z nej niečo mohlo byť, ale tie časy sú dávno preč a ona zostarla. Zbožňujem tento film, všetky tie pohybové šialenosti, aké vtedy 14-ročný Jamie Bell predvádza. Spočiatku je to drsné, až si vravíte, či sa z toho nestane čosi ako Malý mäsiar. Ale postupne do toho vnikáme a atmosféra začína byť nebezpečne dojemná. Veľmi pekne napísané boli postavy otca a brata, ktorí dlho hrajú tvrďácku formu, ale nakoniec povolia a docvakne im, že kým oni už asi žiadnou veľkou nádejou nedisponujú, nemajú právo vziať ju aspoň svojmu malému synovi a súrodencovi, ktorý ešte má ako-takú šancu. Koniec je potom už vyložene slzový bitúnok („Mám strach.“ – „To nevadí. Všetci máme strach.“). V neposlednom rade poteší pol tona hlášok („Nosíš balerínky? – „Si debil?!“). (20.06.2005)

Film o baletu jsem teda ještě neviděl a celkově balet moc nemusim, ale tohle je udělaný trošku z jinýho úhlu pohledu a myslim si že dobře a zajímavě, rozhodně líp, než když by to bylo jenom o baletu, to by mě asi fak moc nazajímalo. Co mě ale docela překvapilo, jsou výborný výkony i těch absolutně neznámých herců jako je třeba hlavní postava Jamie Bell, kterej na svůj v tu dobu nízkej věk předved skvělý herectví, ale i jeho otec byl hodně přesvědčivej. Jediný co se mi moc nelíbilo, byla taková závěrečná Columbovská otázka, když už jsou na odchodu z konkurzu, která vlastně předem ukázala, jak to nakonec dopadne, ale stejně si jinej konec ani nedokážu představit. (17.06.2005)

Billy Elliot mě psychicky rozšrotoval takovým způsobem, že jsem se poprvé v kině styděl za své emocionální projevy. Plakal jsem snad půlku filmu. Připomínalo mi to krásně natočenou psychoterapii... Překrásný příběh dospívání a sebeuvědomování anglického kluka dost možná více osloví mužskou část populace; vskutku neznám lepší snímek o vztahu syna k otci, o boji s konvencemi a předsudky. Prostě jsem v Billym našel kus svých dilemat a potlačovaných bolístek. Famózní kousek po všech stránkách, funguje jako decentní sociální komedie alá Do naha, jako osobní i společenské drama, i jako sladkobolný balšám na duši... (16.02.2004)