Paprika

Vodopád fantazie a ztřeštěných nápadů, originalita na každém centimetru čtverečním, zábavný kolotoč, animace překračující hranici dokonalosti... Ale má to své ALE - chybí mi tady to, co jsem si zvykla v anime vídat, a to jsou dobře napsané postavy. Nebo spíše postavy, s kterými se (třeba i přes ne zrovna ideální charakterové vlastnosti) sblížíte, připadají vám jako dobří kamarádi, máte pocit, že je znáte. Papriku ale sledujete tak nějak z povzdálí a i když je rozjuchaná až hrůza, čiší z její prezentace chlad. O to životnější mi přijde odtažitá Atsuko, u které mám ale problém s jejím milostným procitnutím, ke kterému po celou stopáž v podstatě nic nesměřovalo. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe (jedna milá výtahová scéna na tom nic nezmění). No a poslední výtka směřuje k samotné prezentaci snů, které samy os obě chápu spíše jako výlet do temného lidského podvědomí a proto bych čekala v jejich prezentaci spíše věci nepěkné či aspoň blíže realitě (ano, sny bývají velmi nereálné, ale rozhodně se mi nikdy nezdálo o rozjuchaném průvodu hraček, barevných zvířátek apod. ,obecně ten průvod mi asi trochu zničil zážitek z Papriky). Nelze nezmínit geniální hudbu. (26.12.2007)

Satoši Kon vytvořil animačně, obsahově a dramaturgicky do nejmenšího detailu propracovaný stroj, který ční vysoko nad ostatními celovečerními anime, nejen ze stejného roku. Jeho sofistikovaně povrchní thriller, který zaplaví a na hodinu a půl plně zaměstná mysl i zrak, v mnoha ohledech představuje i vrchol Konovy tvorby. Jeho předchozí díla nachází dílčí ozvěny v mnoha dějových i stylových motivech Papriky a není nemístné ji proto označit za vyústění jeho dosavadní tvůrčí dráhy. Můžeme pouze litovat, že zůstane jeho posledním dokončeným dílem. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Dôkaz, že japonskí animátori siahajú na Mesiac, zatiaľčo väčšina ich amerických kolegov ostáva trčať na detskom pieskovisku. (Manohla Dargis New York TIMES) - veľmi presne povedané. Papriku som videl na Comics Salone 2007 a bola pre mňa jednoznačným vrcholom anime sekcie tohto podujatia. Už od úvodných (ultimatívnych) titulkov tušíte, že to bude totálny psycho anime nářez, ale na všetky vizuálne nápady a psychedelické divy tohto dielka vás nepripraví nič. Kon Satoshi dokázal na ohranom motíve zneužitia technológií postaviť fantaskný svet, v ktorom je možné úplne všetko. Zároveň však diváka núti zamyslieť sa nad tým, či vstupovanie do podvedomia (a skrz neho do vedomia) inej osoby je etické, i keby sa malo jednať o psychologicky prospešný zákrok. V Paprike je hranica medzi snom a realitou totálne zotretá a to umožňuje režisérovi stavať sen v realite, realitu v sne a neustále preskakovať medzi jednotlivými „rovinami“ snov a reality. Pri troche pozornosti sa v tomto cestovaní divák vôbec nestratí a prakticky jednoduché vyznenie a posolstvo tohto filmu umožňuje film vnímať ako vnútorne výborne vystavaný a premyslený. Dizajn postav je výborný (do slečny Papriky sa proste zamilujete) a veľmi odporúčam i dosť pestrý OST od Susumu Hirasawu (thx to Idaho ;-)). Film však neodporúčam ľuďom zaťaženým na „logiku deja“ pretože na pomyselnej osi expresionizmus – realizmus je Paprika ľavicový radikál. 10/10 Best of 2007 nominee (17.09.2007)

Tak z toho, co jsem viděl od Satoši Kona, je Paprika zaručeně nejslabší. Nemá zas tak působivou atmosféru a celkově až tolik neosloví, ale i tak má zajímavé téma prolínání snů, zajímavé postavy, úžasnou hudbu a celkově ani moc nenudí. Hlavně je tady skvěle vidět, proč Satoši Kon točí anime - protože kdyby točil hrané filmy, asi by neměl dostatečný rozpočet na to, aby si s tím vyhrál tak, jako může právě v anime. Ale tohle samé dokazuje i v Perfect Blue a Herečce tisíciletí, což jsou filmy, které ve mě zanechaly dost emocí. Paprika se mi sice líbila, příběhem i zpracováním, ale zas toho tolik ve mě nezanechala. 4* (25.02.2020)

Další krásná ukázka toho, že Japonci prostě umí natočit vážný a zajímavý film, který má myšlenkový přesah, a to všechno s tím, že se jedná o snímek animovaný. Nikdo jiný to nedokáže tak dobře jako oni, jako kdyby ve světě stále panovalo přesvědčení, že animace je hlavně pro děti. Japonci tu vlajku nesou statečně a pevně a naštěstí se k nim přidávají další. (07.07.2015)