Paprika

Co je Paprika? Jak lze definovat film, který staví na něčem tak prokazatelně nedefinovatelném, jako jsou lidské sny? Příběhy, které se nezávazně na našich nejhlubších touhách, a přeci ve souvztažnosti s naším mozkem a jeho skrytými přáními odvíjejí přímo před našima zavřenýma očima... Naše nejhorší noční můry, nejkrásnější dobrodružné sny, sny o pádech z nesmírné výšky do nekonečna, napínavé černobílé sny, vlhké sny... to všechno a ještě mnohem více je náplní tohoto krásného, tak trochu napůl-lynchovského filmu. Já osobně mám na podobné filmy osvědčený recept, který dodržuji vždy, než se u nich uvelebím v sedačce: jde o to, nechat svou mysl volně proplouvat jednotlivými záběry, nechat se unášet těmi neuvěřitelnými, lákavými kaskádami barev a nenechat se dlouho pobízet příběhem o plné vtáhnutí do děje. Těchto filmů - když se do nich člověk ponoří - nemůže litovat. O tom to celé je. V případě snímku Satoshiho Kona jsem na jeho iluzorní hru přistoupil velice rád. Věděl jsem, že i když budu několikrát lapat po dechu a budu dezorientovaný, rozhodně se neutopím, naopak zažiji něco nového: adrenalin při sledování animovaného snímku. Je to psycho, je to horor, je to smyslné drama, je to nádherný kus umění... Ale opravdu? Co je vlastně Paprika? Tenhle film je sen. P.S. Ústřední skladba je prostě dokonalá. (17.07.2009)

Děj "mírně" nepochopitelný, přišlo mi, že se to celé točí jen kolem snu, přesněji kolem barevného kouzelného průvodu plného buď šílených japonských představ nebo přímo prvků japonské kultury... Nebo přišlo jen mně, že všechno vychází z onoho průvodu? Každopádně, společně s hudbou (autor Susumu Hirasawa) byl tohle nezapomenutelný zážitek. A kdyby bylo v celém tomto díle čitelné nějaké srozumitelné poselství, byla bych schopná dát i 5 hvězdiček. ~(4,2★)~ (18.02.2009)

Mám dojem, že kdyby šlo o americký film a ne uznávané anime, padala by tu mnohem nižší hodnocení. Zamotané reality jak od P.K.Dicka střídané barvitou fantazií (úžasný moderní průvod, kde nechybí pochodující semafory, matrjošky, deštníky, socha svobody ani slečny s mobilním telefonem místo hlavy). Z mého pohledu těžce stravitelný film, který hodnotím "tak vysoko" jen proto, že měl rozumnou stopáž, protože i tak už jsem se ke konci dost nudila. (25.09.2009)

Vodopád fantazie a ztřeštěných nápadů, originalita na každém centimetru čtverečním, zábavný kolotoč, animace překračující hranici dokonalosti... Ale má to své ALE - chybí mi tady to, co jsem si zvykla v anime vídat, a to jsou dobře napsané postavy. Nebo spíše postavy, s kterými se (třeba i přes ne zrovna ideální charakterové vlastnosti) sblížíte, připadají vám jako dobří kamarádi, máte pocit, že je znáte. Papriku ale sledujete tak nějak z povzdálí a i když je rozjuchaná až hrůza, čiší z její prezentace chlad. O to životnější mi přijde odtažitá Atsuko, u které mám ale problém s jejím milostným procitnutím, ke kterému po celou stopáž v podstatě nic nesměřovalo. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe (jedna milá výtahová scéna na tom nic nezmění). No a poslední výtka směřuje k samotné prezentaci snů, které samy os obě chápu spíše jako výlet do temného lidského podvědomí a proto bych čekala v jejich prezentaci spíše věci nepěkné či aspoň blíže realitě (ano, sny bývají velmi nereálné, ale rozhodně se mi nikdy nezdálo o rozjuchaném průvodu hraček, barevných zvířátek apod. ,obecně ten průvod mi asi trochu zničil zážitek z Papriky). Nelze nezmínit geniální hudbu. (26.12.2007)

Atmosféricky velmi zdařilé dílo, kterému se velmi obratně daří propojit realitu se snovým světem. Nicméně Cucui to ve své předloze zvládnul ještě zručněji. Satoši Kon se rozhodl nekopírovat knihu a příběh vypráví po svém a značně do něj zasahuje. Cucui na to šel pomaleji. Seznamoval čtenáře s postavami, pozvolna odhaluje jejich vnitřní pohnutky a vysvětluje chod svého fikčního světa. Postupně budoval prostředí, kde se realita a sny měnily v jeden čím dál méně přehledný celek, ve kterém se odrážely nejstinnější stránky všech propojených postav. Tím nejenže postupně dávkoval napětí, ale zároveň neustále udržoval čtenáře v obraze. Až tedy do závěrečné části, která se stala překombinovanou fantasmagorií, která nejenže už ztrácela na přehlednosti, ale též na zajímavosti. Kon hned na začátku diváka přivede právě do oné změti, kde se prolíná realita s fikcí a až poté postupně seznamuje se vším ostatním. Vzhledem k úchvatné úvodní scéně to zpočátku až tak moc nevadí. Audiovizuální stránka je natolik atraktivní, že mlsné diváky doslova zasytí. Konova imaginace však postupem času přestane být hlavním tahounem a těžká orientace ve snímku spolu s faktem, že úvod se zdá být i vrcholem filmu zapříčiní pomalé uvadání nadšení. Celkové atmosféře příliš nenapomáhají ani postavy, které jsou zde - nejspíš v tradici anime tvorby - až příliš karikaturické. (07.01.2014)