Once

Scénář: John Carney .. Po jedné za Glena, za Falling Slowly, za přirozenost, za lehkost, za opravdovost, za Markétku !! Hmm, to už je sice obhajoba na šest hvězd, ale jedenkrát za čas si tento milý, neviditelný bonus prostě něco tak neskutečně zdařilého zaslouží.. "miluji tebe" 100%. (31.10.2007)

Film, který má v době psaní tohoto komentáře 98% kladných recenzí na RottenTomatoes a o kterém se samotný Steven Spielberg vyjádřil, že: „Jeden malý film s názvem Once mi dal tolik inspirace, že s ní vydržím celý další rok,“ není nic jiného než schématická a neuvěřitelně nadhodnocovaná vyprávěnka._____ Proč tolik nadhodnocovaná? Protože, milí zlatí, o progresivní přístup k žánru muzikálu nejde, to jenom někdo na LFŠ zase zvoral anotace, a Glen Hansard a Irglová neumí hrát, pouze jsou dobře obsazeni. A film, který stojí výhradně na hudbě, má za celou stopáž asi jenom 3 písničky, což je dost smutné. (Pozn. vzhledem k diskuzi, kterou tahle věta vyvolala: nepočítám si písně na prstech, ale měl jsem dojem, jako kdybych poslouchal tu stejnou instrumentaci pořád dokola, se stejným únavným motivem a banálním textem, jako kdyby ho napsala zamilovaná blondýna v prváku na základce.)_____ Je nutné ocenit, jak se filtrují všechna možná klišé a jak se snaží film nevyznít pateticky, ale proboha, když je to tak hloupý kýč, tak nemůžu jinak. Ano, ONCE je jeden z těch filmů, u kterých máte po skončení takový ten přesně nedefinovatelný usměv na tváři, ale to je asi tak jediný klad tohohle filmu, který se není schopen rozhodnout, jestli bude tvořen krásnými a poetickými obrázky, nebo bude vypadat nevábně, protože je natáčený na digitální kameru._____ Plný počet si dávejte soundtracku, tohle je film... bylo by fajn to rozlišovat. P.S.: Dal jsem tomu třetí a poslední šanci, tentokráte v kině a s titulky. Otravnost figurativního střihu pohled-protipohled zvlášť v katastrofálně nezvládnuté scéně "pojďme si nahrát demáče" a neschopnost vést herce dosáhla spolu s až fyzicky bolestivou hudbou maximální úrovně. Nejsem vzdálen odpadu, ale nedám ho a budu doufat, že se mi ta prostoducha sračka s dvěma hrdiny, kteří jsou sociálové a měli by táhnout na pracák, vyhne velkým obloukem a já jí._____ P.S. Ad diskuze - mé argumenty nejsou zcestné, ale aspoň, i kdyby byly, lze o nich mluvit, což se o Silasovi říct nedá. Pokud někdo tvrdí, že ta hudba je dobrá, doporučuji mu zaposlouchat se do textů, které jsou plné obratů jako "várka plující přimo k přistavu", "lži, které mě zraňují" a jiných duchaplností, za které by se styděl i zamilovaný puberťak na základce. Režijní nekompetentnost, neherectví zúčastněných a fyzicka´bolest, kterou jsem u toho filmu zažil, se rovná odpadu. Ten nedávám právě proto, že se nechci dělat zajímavým a záměrně vybočovat z řady. A aspoň, když hodnotím, tak něco, jehož žanrovou minulost znám anebo znám předchozí díly, blbečku Silasi. P.S. Udivuje mě, že ONCE nebyl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší střih a střih zvukových efektů, protože nastřihat ten film tak, aby to působilo, že snad Hansard a Irglová umí i chvílemi zpívat, muselo dát hooodně práce. Mimochodem Hansard zpívá, jako kdyby měl v řiti ptáka, a Irglová má výslovnost, jako kdyby měla toho ptáka v puse. :-) (11.08.2007)

[imdb: 8.0/10] | me: Malý dojímavý snímok plný citlivej hudby, ktorá tvorí gro celkovej atmosféry. Soundtrack je vždy neoddeliteľnou súčasťou filmu, ale v tomto prípade platí, že film je to čo doprevádza a vypĺňa soundtrack - a to subtílne, jednoducho ale veľmi milo a príjemne. ... Citlivá záležitosť, ktorá spĺňa svoj účel. What's the Czech for "Do you love him"? (23.04.2012)

Příjemný malý film, kolem něhož se utvořila velká bublina, jež nutí hledat mouchy tam, kde nejsou. // Příběh dvou osamocených bytostí, které mají společnou vášeň - hudbu. Oba jsou zlomeni z minulých vztahů a přesto mezi nimi vznikne něco krásného... krásného a nenaplněného. // Za několik dní se Johnu Carneyumu podařilo vytvořit emotivní a důvěryhodný příběh. Jak se říká, za málo peněz hodně muziky. Tady to platí dvojnásob. Alespoň jednou. (26.03.2008)

Milé, pravdivé, příjemné. Není toho třeba příliš vytýkat, možná se lze zamyslet nad hranicemi kvaziamatérského pojetí a jeho funkcí v přiblížení diváka příběhu a hlavně oběma protagonistům, kteří nemohou sázet na hereckou suverenitu, a proto je vše postaveno na jejich doslova hmatatelné bezprostřednosti. (20.02.2008)