Iron Man

V povzdálí sice lze sem tam zaslechnout dozvuk celorodinně vyhovující Zathury a infantilně imbecilního Vánočního skřítka, ten přerod v sebevědomého pana režiséra je přesto udivující. Iron Man má ve Favreauově (pochváleno budiž skloňování) režii všechny náležitosti letního blockbusteru a skvělé herce navíc. Downey Jr. srší šarmem i vtípky a přitom si za vydatné pomoci úžasně milé Gwyneth Paltrow předehřívá půdu pro roli Hugha Heffnera. Zákeřná lysina Jeffa Bridgese před jejich flirtováním trochu ztrácí na lesku, ale proč se zaobírat padouchem, jehož osud je stejně jasně daný. Ještě víc než u barevně spřízněného Hellboye je u Iron Mana sázeno na charisma hlavního hrdiny, který v pohodně nějaké to pokračování dvě utáhne. Nadstandardně vysokou úrovní oslňují speciální efekty. Stejně jako celý film, a na rozdíl od takového Speed Racera, nehledají nové horizonty, jenom dosahují dokonalosti v překračování těch starých. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Adrian, kiddo, tron, genetique, Vitason, Mertax, MegatroN, Macik (08.11.2008)

Konečně můžu přestat přemýšlet nad tím, kdo je můj nejoblíbenější komiksový hrdina. Je to až k nevíře, ale stačilo vzít Roberta Downeyho Jr. a nechat ho dvě hodiny hláškovat v draze vypadající sondě do života hodně bohatého playboye, který zjistí, že vyráběním zbraní svět nespasí. Iron Man nestaví na opulentní akci (což neznamená, že to chvílemi není sakra nářez), ale na všudypřítomném humoru a jednoduchém a úderném příběhu, který si obratně hraje s žánrovými klišé, a kdyby z téhle cesty neuhnul při slabší závěřečné bitce (celé „a tady to bude trochu jako Transformers“ bohužel ukazuje limity všech zúčastněných), byla by to ultimátní pecka, zasluhující o hvězdičku vyšší hodnocení. I tak ale Jon Favreau nabízí takřka perfektní letní popkorn, v němž se sice nehraje o osud světa, ani v něm nevybuchuje úplně všechno, ale má zatraceně cool hrdinu, který na svých bedrech, doufám, odtáhne pár dalších pokračování. 8/10 P.S. Filmy, do jejichž prvního záběru začne hrát Back in Black od AC/DC, prostě nemůžou být špatné :) (29.04.2008)

Je zřejmé, že většina místních hvězdiček vyplývá z Downeyho neoddiskutovatelného charismatu. Bez něj by totiž Iron Man nebyl ničím. Vtípky nejsou tak fantastické, aby z nich šlo postavit ironickou šarádu, která nadchne přes celé dvě hodiny, akce se trousí po špetkách, přičemž tyhle špetky někdo usypával z prášku na spaní (hlavně finále je smutně suché a bez náboje), a v dramatické rovině se jede podle klasických comicsových šablon. Nic z toho by ale nevadilo, kdyby Iron Man naplno využil své stylové a koncepční jinakosti, kterou tak proklamuje už od prvních minut. Bohužel, Iron Man se tváří dospěle, jeho hrdina přitom absolvuje stejná morální prozření jako okostýmovaní puberťáci. Tváří se neokoukaně, ke konfliktu hrdiny se záporákem přitom kráčí po stejně omletých a wtfózních cestičkách jako Spider-Man nebo Daredevil (ať žijí pohovory s padouchy). A tváří se jako popcornová pecka, která směřuje k velkému finále, ta trocha akce je přitom až úmorně statická. Když člověk okrájí Downeyho povídačky (k vtipnosti sakumprásk mají hodně daleko), nezůstane víc než prázdná comicsová šablona v podání odrostlejších a elegantnějších herců. Žádám víc. I když to jako fajn rozjezd léta obstojí. (29.04.2008)

Sympatická blbůstka, ktorá síce nevystrelí zo sedačky X-menovskou či Spider-manovskou dynamikou a veľkoleposťou, ale príjemne pobaví exhibíciou Roberta Downeyho (celý film stojí na ňom) a vôbec prekvapí zaujímavým hereckým obsadením. Jeff Bridges ako holohlavý zloduch a Gwen Paltrow ako asistentka superhrdinu, to sa len tak nevidí. Ináč je ale Iron Man otravne nezávadný, rodinný, až detský. Chcelo by to viacej cynizmu a dospeláckeho nadhľadu. (02.05.2008)

Iron Man pro mě představuje zvláštní kombinaci precizně odvedeného žánrového filmu a ozvláštněného žánrového filmu. Do první kategorie patří víceméně všechny scény akce, "outdoorového" létání a popisu aktivit padoucha, které mi technicky de facto nevadily (ani proklamovaná "statičnost") a užíval jsem si je, ale nenabídly mi nic - z neoformalistického hlediska - opojného. Naopak všechny montážní sekvence z dílny, kde Stark jen pracuje, pracuje a pracuje, byly pro mě trochu jako zjevení a dokázal bych se na ně koukat neustále. Stejně tak jiskřivé scény mezi Starkem a Pottsovou... To byly ty ozvláštňující okamžiky, kvůli kterým se na filmy tak rád koukám a pro které tento workoholický film (jak jim s Tetsuem říkáme - v poslední době se množí, hurá) budu mít vždycky rád a koupím si ho na DVD. Není to kvůli vtipům nebo charizmatu (nepopiratelném) Roberta Downeyho Jr., ale čistě kvůli opojnosti a drzosti stylu... a vyprávění. (07.05.2008)