Niet návratu

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Mam z toho trochu rozporuplny dojmy. Na jednu stranu snad uz tisici variace na tema pomsty - ublizili ste mi, tak tady mate do drzky. Navic ten prerod z vystraseny zensky, ktera se boji vylezt na ulici, v "mstitele", je takovej dost divnej a sfouklej behem chvilky, navic jakmile zacne vicemene nahodne zabijet, jak kdyby se na dobrou hodinu zapomnelo, ze tady je nejakej umlacenej pritel, probiha vysetrovani a podobne. No a pak tu je otravna postava pana slusnackyho, spravnackyho a vsechno chapajiciho detektiva s homousskym hlaskem Howarda, kterej me teda docela sral a otravoval (i ten hlas, ale hlavne cela ta postava). Jenze zase na druhou stranu, ackoliv Jodie vypada jako znacne jeta uklizecka, opet podava dokonalej vykon a bez ni by film byl polovicni, takze ji vsechno verite a musite ji fandit. No a Jordan to jakozto zkusenej reziser natocil docela realisticky a zaroven napinave, takze ve vysledku slusnej thriller. (01.01.2010)

Zo začiatku prílišné náhody pri prvých dvoch vraždách - žiadny ľudia na okolo, ani v blízkosti obchodu, ani v celom vlaku, ani jedného človiečika v metre mi prišlo nepravdepodobné, no postupne ma film zaujal a napríklad rozhovor s policajtom po tom čo tušil že je to ona mi pripomenul rozhovor DeNira s Pacinom z Neľútostného súboja a záverečná katarzia Fosterovej herectva nad posledným gangstrom bola dokonalá, no ten zvrat potom celkový vynikajúci dojem pokazil. (13.12.2007)

Jodie Foster by si měla lépe vybírat scénáře. Po Tajemném létu si totiž opět vybrala scénář, který má možná dobrý námět, ale jinak je to blbost. Navíc Jordan to celý natočil zcela průměrně a tak to celý táhne kupředu Jodie Foster, která opět exceluje. A taky jí pomáhá Terrence Howard, který se vedle ní rozhodně neztratí. Jinak je to ale zcela průměrný thriller. (20.01.2008)

Tieto temné drámy J.Foster sedia, na romantické šľahačky tu máme iné typy. N.Jordan je vynikajúci režisér, ktorý keď má formu, tak vie stvoriť naozaj nezabudnuteľné kúsky. Napr. M.Collins, Hra na plač, Interview s upírom. Výborná kamera, atmosféra a ústredná dvojica T.Howard a J.Foster je úplne fantastická. Toľko pozitíva. To čo najviac kazí a zhadzuje tento snímok, ktorý sa tvári vážne, je totálne stupídny scenár. To, že N.Jordan nakoniec z tejto prevarenej kaše vyžmýkal maximum, si zaslúži pochvalu. Aká je pravdepodobnosť, že po tom, čo výjdete z nemocnice a kúpite si zbraň, sa stanete v priebehu týždňa trikrát obeťou prepadnutia??? A že to všetko bude vyšetrovať ten istý detektív??? Ako detektív(Howard)vysvetlí policajtom, že zabil v sebeobrane, keď poloha tela a guľka v hlave jasne ukazujú, že darebák bol zastrelený zozadu pri ležiacej polohe??? To sú blbosti, ktoré film zbytočne zhadzujú na priemernú úroveň a pritom tu bolo zavarené na výbornú drámu. Mne osobne rozhovory medzi ústrednou dvojicou pripadali zaujímavejšie ako čistenie ulíc v podaní J.Foster. Herecké výkony a atmosféra je to, čo robia z tohto priemerného filmu ľahko nadpriemerný. Niečo medzi 3 a 4 hviezdičkami. 70%. (05.02.2009)