Žízeň

Predem vseho musim rict, ze aby jste si byli aspon trochu schopni utridit nazor na tento film, je naprosto nezbytne videt ho az do sameho konce. Ne proto, ze konec je nejak zavratne dulezitou casti filmu, ale proto, ze Zizen je od zacatku az do konce protkana scenami, ze kterych clovek muze mit smisene pocity. Ty se vsak jako skladanka utridi v neco vyjimecneho. Urcite to neni film pro kazdeho a jsem si jista, ze bude mit velmi rozporuplne prijeti i u nas v CR, nicmene dle meho nazoru si oceneni z Cannes zaslouzi. Pribeh at uz je sebevic pritazeny za vlasy, pusobi skutecne a plyne a i pres pomerne velkou davku zvlastnich efektu hladce a nekrecovite. Song Kangho by mel byt Jizni Koreu oficialne uznany jako narodni poklad. (10.06.2009)

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

"Před tchýní se nešustí, nevraždí a nekleje! Kdo se toho dopustí, toho tchyně prokleje!" Naopak, krmit letargickou tchýni patří k dobrým korejským mravům, aby nebyla nevrlá a manželský inmortui rigor mortis trojúhelník mohl klapat k všeobecné spokojenosti. Navzdory tomu, že se vychechtaný zvlhlý manžel, šutrem zatížený, sáčkuje do postele mezi manželku a milence, aby jim znechutil vychutnávání mimomanželského savého styku. Varování: film rozhodně není (je?) vhodný pro vdavekchtivé hororové fanynky, neb obsahuje nestrašidelnější scény s tchýní všech dob, alespoň co Omnibusova paměť sahá. Ale teď vážně, bez srandiček a legrácek. Tenhle krví psaný příběh o tom, že i katoličtí upíři jsou jenom lidé, alespoň co se láskou rozervané hladové duše týče, mi zaťal dráp hluboko do srdce, drsně zmačkal kapotu busu a zakousnul se mi hladově do koulí, ech, chtěl jsem říct do koule na řadicí páce a do mé romantické duše. Kolik litrů krve můj prokletý monstrózní chtíč z Ok-bin Kim sobecky vysál? Všech pět. (25.12.2022)

Stejně komplexně jako se dříve ve filmech Oldboy a Nebohá paní Pomsta chopil tématu pomsty, rozvádí nyní režisér Park Chan-wook různé aspekty spojené s upírstvím. Upíři na sebe váží mnoho nosných motivů (víra, sexualita, morálka, nesmrtelnost, láska), které v jiných dílech byly pouze naznačeny, nebo singulárně upřednostněny na úkor jiných. Park dokázal do jednoho filmu vtěsnat všechny, přičemž z každého vytěžil maximum. Film tak nedrží jednu stylovou rovinu a náladu, ale s Parkovou inscenační bravurou úchvatně přechází mezi zádumčivostí, absurditou, nadsázkou a vypjatostí. (05.07.2009)

Zábava preveliká, miera bizarnosti značná. Asi ako keby sa sused Záviš premenil na upíra, začal prášiť Kristínku a potom spolu vymárovali všetko v dosahu, vrátane Mafie a Pištu Hufnágela. Inak povedané: čakal som aj komediálne prvky, ale scény až v duchu raimiovskej krvavej grotesky ma zaskočili. A možno je škoda, že to Park hnal až tak na hranu, pretože nános gore, digitálnych efektov a (väčšinou sexuálnych) podivností prehlušil inak vrstevnato poňaté upírske klišé. Zahrané a natočené je to ale bravúrne - záverečná scéna na útese je jednoducho geniálna. (17.01.2010)