Nevinné beštie

Temný poloprázdný dům někde na samotě u lesa, tichá noc, mladý pár, NĚCO se začne dít. ILS se u mě minulo účinkem. Je to až moc dlouho napínaný, aniž by pak rozuzlení stálo za něco - alespoň pro mě je to v zásadních aspektech vážně těžko k uvěření. Prý natočeno podle pravdy, což by mi nevadilo, ale pak by to chtělo o něco reálnější provedení. A to se týká i konce dvou žen hned v úvodu. Vážně, to tajemno a strašidelno na mě moc nezapůsobilo, dobrých momentů bylo jen pár, ale stejně tak těch trapných, prostě u mě pouhý šedý průměr. (22.01.2009)

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr. (02.07.2013)

Spoiler**Tak já si hodně dlouho myslel, že vraždí duchové a ona to nakonec byla cigáňata. No jo, země původu: Rumunsko. Mohlo mě to napadnout.**Konec Spoileru Horor, myslím že zde to slovo můžeme s klidem použít, takže horor je naprosto schématická záležitost. Tvůrci mají očividně hodně nastudováno. Skoro mi vše přišlo, jako takový amatérský film, ale samozřejmě té nejvyšší kvality. Film skutečně postupuje podle všech zákonitostí hororu. Přesně víte, kdy se připravit na leknutí a kdy by mělo přijít mrazení v zádech, proto se taky nic z toho nedostaví. A hudba je pro horor naprosto typickou záležitostí. Tudíž je zde potřeba film pochválit. Po té řemeslné stránce je zvládnut skutečně precizně, ale tak nějak v něm chybí něco navíc. Škoda, že hlavní hrdinové nepobrali více sympatičnosti. Kdybych dal 3*, tak bych ostatním filmům ublížil, takže to budou takové pěkné 2*. (09.09.2012)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)

Intimní atmosféra jednoho domu se mění ve velkolepé atmosférické divadlo, které stojí na jednoduché zápletce a díky dvojce sympatických herců a přímému tahu na bránu se celá ta napínavá jednohubka sfoukne za ani ne 80 minut. Bez pointy pro debily a objímavých happyendů jasná pecka pro všechny, kteří se rádi bojí a nejenom pro ně. (25.04.2008)