Geunom moksori

Film začíná s tím, že je podle skutečné události, a to jediné u mě omlouvalo jeho nedostatky. Protáhlé scény, zbytečné scény, přidaný patos určený k prvoplánovému brnkání na emoce diváka. To ale z Voice nedělá špatný film, jen nic výjimečného po filmové stránce, pro mě spíš podprůměr. Mockrát za film jsem se opravdu nudil nebo se chytal za hlavu (například top-secret stealth akce policie se zapnutými majáky a konvojem aut) kvůli scénám, přidávaným pouze pro efekt. Předkonec byl typicky přetažený a přehraný, a to celé skočilo do skutečně mrazivého skutečného konce. Nevěděl jsem, jak ohodnotit film jako celek - rozhodl jsem se tedy jako poslední a nejdůležitější aspekt zjistit, nakolik se film drží skutečnosti. *** jsou důkazem, že nepříliš; v hlavních bodech ano, jinak přidaný patos. (08.06.2007)

PRÍBEH PODĽA SKUTOČNOSTI: V roku 1991 bol v Južnej Kórei jednému z najpopulárnejších moderátorov TV kanálu DBC unesený syn. Po 44 dňoch sa vrátil späť do rúk ustráchaným rodičom. Únosca vydobyl takmer 200 000 dolárov, pričom napriek obrovskej snahe polície, jeho identita nikdy nebola odhalená. Dodnes kráča beztrestne po uliciach veľkomiest. Vždy budem tvrdiť, že Kórejská tvorba, najmä z pohľadu drám či thrillerov (ale napr. i Nóri či Poliaci), ponúka čo zásahu do emócií diváka týka, omnoho viac, ako neustále "ČO SI" remake-úca Emerika. S Kyeong-gu Seol-om som mal dočinenia už vo viacerých snímkoch, pričom doposiaľ nikdy svojim výkonom nesklamal. V tomto zmysle žiadne prekvapenie. Rozmýšľam, keď uvádzam toľko plusov, prečo som sa musel k štvrtej hviezde tak trošku dokopať. Neustále ma akosik mátajú určité pasáže, ktoré mi napriek toľkej snahe polície prišli neuveriteľné. Film je to výborný, o tom niet pochýb, no ide skôr o lepší priemer ako mimoriadny snímok dosahujúci 80% hodnotenie. (06.03.2015)

Dvě hodiny trvající beznaděj a zoufalství... Něco velmi slizkého vám zůstane v žaludku po zhlédnutí filmu, aneb psycho teror toho nejhrubšího ražení... Je jasné, že pro záchranu syna udělali cokoli, přesto se to zdá tak málo... A chudák polda v kufru... Těžko se to hodnotí, jak tvůrci zvládli přenos té zoufalosti na diváka, když se to opravdu stalo... (31.03.2012)

V roce 1991 Jizni Koreu obletla zprava o unosu desetileteho Lee Hyeong-hoa. Za celych 16 let, kdy se tento pripad stale prosetruje, na nem pracovalo jiz vice nez 100 000 lidi, do dnesniho dne se vsak unosce nepodarilo zadrzet. Geunom moksori popisuje tuhle udalost misty az chladne, s tisni a v neuveritelnem, od pocatku stejne vlacnem tempu, ktere az dusi svou intenzitou a vyvrcholi v neco, co skze svou syrovou, skutecnou mrazivost a hruznou autenticnost nenecha chladnym. (21.05.2007)

Studie rozkladu osobnosti a iracionálního jednání rodičů uneseného chlapce, kteří jsou pod nesnesitelným psychickým terorem a vydíráním únosce. Únosci ještě více nahrává tápající policie a divák se jen bezmocně dívá na bezmocné počínání všech zúčastněných a na konci mu zůstane jen nepříjemný pocit v duši z toho, co zrovna viděl. (17.02.2008)