Temný rytier

Pokračování Batmana je opravdu fascinující. Příběh je napsán velmi poutavě a není sekundy kdybyste se nudili (tedy kromě konce tam se mohlo pár scén odebrat). Nechybí vtipné, dramatické ani téměř hororové chvilky, což moc oceňuji. Atmosféra Gothamu je perfektní a moc se mi líbí, že Nolan se pokusil udělat Batmana mnohem reálnějšího než jeho předchůdci. Christian Bale jako Batman samozřejmě nezklamal, ale nutno dodat, že jeho postava nedostala tolik prostoru jako v jedničce. Víte, když jsem šel do kina, tak jsem si neustále omýlal slovo Joker, protože jsem byl přímo nadržený :) na výkon jaký předvede a můžu s klidným svědomím říci, že Heath Ledger předvedl GENIÁLNÍ výkon (myslím, že nominace na Oscara je jistá a zcela zasloužená) a z velké části drží celý film (dovedete si to představit bez něj? Já rozhodně ne). Jeho trik s tužkou je nezapomenutelný a jeden z nejvydařenějších filmových okamžiků. Je už to skoro jako fráze , ale jeho úmrtí je sakra škoda, protože po tomhle výkonu by ho čekala zářivá budoucnost, ale to už jsou jen spekulace. Co se týče akce, tak té je akorát a Nolan se opravdu vyřádil. Jestli tenhle díl nedostane Oscara za kameru, tak nevím co by museli jiní tvůrci předvést. Shrnuto, podtrženo, nový Batman je opravdu skvělý a fascinující, ale nemohu si pomoci a komentáře, že se jedná o nejlepší film všech dob mi příjdou trochu nadnesené. Každopádně všichni rychle do kina, protože lepší film letos neuvidíte :). Už se nemůžu dočkat udělování Oscarů, protože tohle je hodně žhavý kanditát (z toho co jsem letos viděl rozhodně ten největší).......... (08.08.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. (07.08.2008)

Šel jsem do kina na nového Nolana, nového Batmana, nebo posledního Ledgera? A proč bych to vůbec řešil, já šel prostě na Temného Rytíře. A škatulkování evidentně neřešil ani sám Nolan, Dark Knight totiž není otrocká adaptace komiksu, není to aní klasický letní blockbuster a není to dokonce ani studie (dvojího) života superhrdiny (jako byl Batman Begins). Nolan použil jen ty komiksové substance, které chtěl, viz reálné město, poskládal je jak chtěl, viz dva záporáci v jednom filmu, svým neuvěřitelným talentem je doplnil o úžasně temnou atmosféru a navrch přidal i špetku, resp. nemalou špetku špičkové, vysokorozpočtové akce, před kterou by drtivá většina blockbusterů zbledla závistí, čímž vytvořil vskutku nezapomenutelné a geniální dílo. V takto precizní a dokonalé filmařině pro mě jedinou pihu na kráse představuje obsazení role Rachel nedostatečně atraktivní osobou :) PS: Můj pokus o recenzi - ZDE. 10/10 (07.08.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)