Temný rytier

Co udělal Miller v 80. letech pro komiksového Batmana, to Nolan činí ve 21. století pro toho filmového. TEMNÉHO RYTÍŘE - bezkonkurenčně nejlepší komiksovou adaptaci všech dob, kterou půjde překonat opravdu stěží - lze vnímat jako takového pokračovatele millerovského ROKU JEDNA, v němž je (komisař) Gordon smířen s myšlenkou přivést do Gothamu dítě - syna, mladý ambiciózní (pro)kurátor Harvey Dent potírá u soudu zločince a do města se dostal nový arcilotr, Joker. Fanouška komiksů bezpochyby potěší, nakolik si tvůrci vyhráli s "porealističtěním" zrodů ústředních záporáků, kdy vycházejí z mooreovskéo KAMEŇÁKU, ale Jokera nelíčí jako nešťastnou obět zapletenou do nezákonných aktivit pro to, aby pomohl své ženě, nýbrž jako sociopatické ztělesnění iracionálna. Ústřední myšlenka opusu magnum Alana Moorea, tedy "záporák a kladný hrdina se navzájem potřebují, protože by jeden bez druhého nemohli existovat, a jsou tak odrazem sebe sama" je ovšem zachována._____ TEMNÝ RYTÍŘ je komplexním a rozmáchlým filmem nepřímo upomínající na gangsterské promyšlené ságy a mannovská existenciální thrillerová dramata s příměsí akce, v nichž ústřední roli sehrává město, které je dalším hrdinou filmu. (Nolan okázale odkazuje na Mannův NELÍTOSTNÝ SOUBOJ ve scéně "přepravy Harveyho" a na COLLATERAL při "souboji na diskotéce".) Postava Bruce/Batmana tak ustupuje do pozadí, protože hlavním hrdinou je Harvey Dent, o kterého svádí Batman s Jokerem boj, a tak se není čemu divit, že zatímco Joker působí jako katalyzátor dění, Batman je pozorovatelem, který se už ani nechce zapojovat, protože dává přednost Bruceovi, nikoliv sám sebou konstruované identitě Batmana. (Tomu odpovídají i herecké výkony, jimž dominuje nepřehrávající Heath Ledger bez jakýchkoliv manýr, který dává za pravdu všem tezím o posmrtném Oscarovi, převtělení se do role... a přitom nehraje realisticky pojatého komiksového záporáka jako Nicholson, ani komiksového záporáka par excellence, ale přímo studii patologického chování. Jeho role je divácky nejvděčnější, ale zvládá ji bez jakýchkoliv manýr a zamrzí, že ve spojitostí s ním a jeho smrtí se tak málo mluví anebo píše o Aaronu Eckhartovi a Gary Odlmanovi, kteří si umně pohrávají se svou mediální image a slouží - jako všechno ve filmu - celku.) Nejedná se ale přitom o film psychologický (na to zde chybí vysvětlení zrodu postav a motivace v některých případech, a přebývá užití elips ve vyprávění, viz večírek), nýbrž psychoanalytický, popř. "psychopatologický" - odrážející svět po 11/9. Otázky ohledně (ne)potřebnosti hrdiny, jeho úlohy ve světě, světlých a temných stránkách lidské psýché, využívání médií k šíření strachu a paranoie, kontrola a monitorování lidí prostřednictvím nich (a mnohé další) jsou aktuální, stojí za zamyšlení i následnou diskuzi a rozhodně se nepohybují v intencích světlé a tmavé, což film stvrzuje "relativizací" toho, v co obyvatel Gothamu/divák věří, ale naopak v "utvrzení" morálních a etických hodnot a jistot._____ Abych to zbytečně nenatahoval (už tak HO mám delší než Marius :-))... TEMNÝ RYTÍŘ funguje jak jako komiksové adaptace (což se Burtonovým výborným filmům nedařilo), tak i jako žánrová (thrillerově dramatická s příměsí akce) podívaná a výpověď o současném světě. Vypravěčskou sofistikovanost a hravost DOKONALÉHO TRIKU nahradila sice famózně promyšlená, emociálně drtivá a zhusta depresivní podívaná s lineárním, často paralelně se odehrávajícím dějem, která ale vždy přechytračí diváka ("Why so serious?") a ten za to bude rád. Vzor pro další blockbustery v nadcházejících letech, i co se týče akce (precizně nasnímaná a sestříhaná i ozvučená a ohudbená: kontinuitu v ní tvoří hudba, průměrná délka záběru se pohybuje kolem 5 sekund a stříhá se z polocelku na detail k vychutnání si vrcholu akce, a tak divák neztrácí přehled). (30.07.2008) (menej) (viac)