Réžia:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrajú:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (viac)Obsahy(1)
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (273)
Ošklivě syrové. Člověk během promítání přemítá, jestli by radši byl na straně sviní (komunistů) nebo prasat (undergroundů). Jejich svět nebyl zdaleka tak romantický, jak ho někteří lidé vidí - no jasně, to musela bejt slast, celý noci v hospodě, pak skočíš na nějakou děvku a teď dělaj, jak za komoušů trpěli! Jenže to bylo mnohem horší. Celý noci v hospodě, protože všechno ostatní vám zakázali. Sedíte v depresi mezi partou lidí, kteří to mohli někam dotáhnout, ale bylo jim v tom úspěšně zabráněno. Pak si možná vynutíte něco málo trapného sexu, a pak jdete někam do sklepa spát. Když se druhý den probudíte, kolotoč bezvýchodné absurdity se roztočí znovu. Film ...a bude hůř není až TAK dobrý, ale na české poměry je nebývale originální. Rozhodně žádná teplá lidská hořká komedie alá Svěrák! ()
Film bohužel neni tak stylovej, jako byla knížka. Postavy nejsou vůbec psychologicky prokreslený, následkem čehož jsou málem zaměnitelný a vlastně neni jasný, proč je "hlavním hrdinou" Olin a ne kdokoliv z jeho kámošů. Pár rádobychytrých průpovídek z něj výjimečnýho nedělá, zatímco v knížce je zvláštním způsobem jasný, že je přes svý chování trochu jinde než ostatní z "party". Většinou se ani nepovedlo akcentovat osudový momenty příběhu, ty naopak často zbytečně zapadly, nebo dokonce vyzněly docela trapně. Na druhou stranu především scény s hudbou fungovaly dobře, navozovaly výstižnou atmosféru. Hudby mělo bejt ve filmu rozhodně víc, zato mluvit se mělo míň. Obrazová stránka filmu je totiž víc než v pořádku a nepřirozený promluvy neherců často pokazí pěknou scénu uvedenou povedeným záběrem. ()
Undergroundová atmosféra plná mániček, revolty, chlastu, cigaret, orgií, policejních pendreků a (bez)naděje z toho sálá na 100%. A ačkoliv jsem tu dobu nezažil, knižní předlohu nečetl a androšům nefandím, dokázal jsem si díky již zmíněné atmosféře, svižné režii (Petr Nikolaev vyprávět umí) a typově dokonalému castingu film užít. 80%. ()
V životě bych neřekl že někdo v týhle době dokáže natočit tak originální, sugestivní a autentickou záležitost. Zfilmování Pelcovy knihy rozhodně muselo být oříškem a vybrání prostřední části považuju za dobrý krok. Narozdíl od Pelíšků a jiných úsměvných komedií z období socializmu nám tenhle snímek ukazuje že to zas nebyla taková prdel... ()
Kdo nezažil, stejně asi úplně nepochopí. Já nezažil, ale kalby tam pořádali dobrý. Proti Olinovi a jeho partě jsme docela nudní patroni. Jsem moc rád za tu pozdější část filmu, která jaksi dala smysl tomu co se odehrávalo předtím. Btw ty kamerové oblety, když jsou Olin, Olina a ten jejich brejlatej kámoš na jakési zřícenině v lesích, opravdu pohladili na duši. ()
Galéria (7)
Fotka © Čestmír Kopecký - PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ / Zdeněk Tichý
Zaujímavosti (8)
- Petr Nikolaev si vybral neherce Karla Žídka (Olin) poté, co ho viděl vystupovat v dokumentu Kamenolom boží. (2005). (mchnk)
- Natáčeno v Horním Jiřetíně a Mostě. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
Reklama