Ženy môjho muža

„Chceli byť slávni a keď sú, ľutujú. Máš to ako so sexom – robíš to a hovno z toho.“ Herečka/moderátorka za zenitom. Krachujúce manželstvo so záletným a navyše aj duševne chorým manželom. Policajné vyšetrovanie vraždy. Ilegálna emigrantka z Macedónska (v Bratislave). Vzťah medzi zdravotnou sestrou a jej umierajúcim pacientom. Sieť predajní na umelé kvety. Slovensko-ázijský šoubiznis. Na jeden film nie málo. Práve roztatárenosť scenára, skáčuceho z jednej témy do druhej (teoreticky by každá stačila na vlastný film), je hlavným mínusom pekne zrežírovanej snímky. Plusom sú skúsené herecké výkony (v podstate všetci dokázali i na malom priestore dôstojne vystihnúť charakter svojich postáv, len u Táni Pauhofovej má divák pocit, že tu hrá len preto, aby si zasa dala dole podprsenku). (29.01.2010)

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli. (08.11.2010)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

Působí to tak, jako by tvůrci vůbec nevěděli co chtějí tímto filmem říct a jen za sebe skládali náhodné obrazy. Každá z dějových linek je pouze slabě načrtnuta, ale žádná se pořádně nerozjede. Výsledek je nesmyslný žánrový guláš. Jediné co za něco stálo byla hudba, ale na to stačí si pořídit soundtrack a ne chodit do kina. (15.10.2009)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)