Réžia:
Murali K. ThalluriScenár:
Murali K. ThalluriKamera:
Nick Remy MatthewsHudba:
Mark TschanzHrajú:
Teresa Palmer, Frank Sweet, Gary Sweet, Xavier Samuel, Joel Mackenzie, Clementine Mellor, Charles Baird, Marni Russo, Sarah Hudson, Amy Schapel, Daniel Whyte (viac)Obsahy(1)
Psychologická dráma zachytáva jeden deň na strednej škole, ktorý sa skončí tragicky. Je to deň výpovedí, osudov a životov postáv, ich neľahkého údelu a potrebe vysporiadať sa s každodennou pretvárkou, intrigami a zvolením si vhodnej masky začlenenia sa do spoločnosti. Kľúčové momenty sa odohrajú na tak diskrétnom, ako i zároveň najvykričanejšom mieste, akým sú bezpochyby toalety školy. (sochoking)
(viac)Recenzie (99)
Někdy je člověk tak zahleděnej do sebe a svejch problémů, že zapomíná na druhý. Další emotivní drama který se mnou tak trošku vyjebalo. Předem podotýkám, že o snímku jsem skoro nic nevěděl. Čekal jsem různý scénáře toho jak to dopadne. ale že to dopadne tak jak to dopadlo tak to jsem nečekal. Myslím si že ve filmu bylo mnohem víc adeptů s pošramoceným životním osudem u kterých bych to čekal víc. ()
Ohromně mě překvapilo, jak mě tenhle film dokázal zaujmout. Moc se mně líbilo prolínání dějových linií mezi postavami, jak nakonec všechno do sebe krásně zapadlo. Stejně zajimavě byl udělaný dokument z rozhovorů studentů, který ukázal až nakonec, z jakého důvodu byl vlastně natáčen. Do posledních chvil nevíte, kdo nakonec na tom záchodě skončí a myslím si, že to nikdo ani neuhádne. Extázoidní konec s dokonalou hudbou, super zážitek, super drama, navíc s mojí oblíbenkyní Teresou. :-) ()
Od první minuty instantní depka, která vám nenechá dýchat. Pohled na jeden den v obyčejné australské střední škole natočený velice zajímavým způsobem. Polodokumentární styl a výpovědi nahnutých osudů místních školáků dodávají na síle. Od začátku také víte jak to skončí, ale nenechá vám spát otázku, kdo to skončí. Hodně minimalisticky podané civilní drama s velice drsným koncem. ()
Veľmi podivná škola. Samý buzík, incesťák a samovražedné sklony. Neprišlo mi to ani zďaleka dôveryhodné, hoci vraj ide o skutočnosť. Samotný námet tohto filmu nie je vôbec zlý, ale pre mňa nebol dostatočne emotívne natočený. Čiernobiele výpovede sú suché, záver chce zas umelo pritlačiť nožnicami v zápästí. Navyše sme sa nedozvedeli, čo sa stalo ďalej a tak ostala len prázdna dejová diera. ()
Australané bodují. To, co zpočátku vypadalo na další z řady dramat z prostředí střední školy vyvrcholilo v pořádné psycho. Líbilo se mi pohrávání si s divákem a retrospektivní vyprávění, snaha o jistou dokumentárnost navozenou kamerou a střihem a především perfektní herecké výkony úplně neznámých (tedy až na Teresu Palmer) tváří. Two Thirty 7 je film až děsivě realistický. ()
Galéria (19)
Fotka © Roadshow Entertainment
Zaujímavosti (8)
- Film se vizuálně inspiroval Gus van Santovým Elephantem. (muskcz)
- Úvodní scéna se stromy a oblohou se ocitla ve filmu náhodou. Zaznamenala ji odložená nevypnutá kamera a štábu se tak líbila, že ji natočili znovu a zařadili do scénáře. (muskcz)
- Na filmovom festivale v Cannes 2006 zožal film 17-minútové “standing ovation“. (Avathar)
Reklama