Zmeškaný hovor

Pár lidí nepotěší podivný telefonát, v němž uslyší sami sebe zemřít. Smrt se nedá zastavit, ani když vás napadne telefon třeba zlikvidovat. Jednotlivá úmrtí zavání nudou a bohužel nepřináší nic nového pod sluncem. Vlastního telefonu se ještě bát nemusím, po tomto filmu určitě ne. Maximálně se leknu, když mi náhodou zazvoní v ruce. To se ale nestává, protože mám vždycky telefon někde poblíž sebe. (01.09.2009)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Nezvládnutá direct-to-dvd duchařská uspávačka a jednoznačně nejhorší remake asijského horroru. Místo atmosféry a napětí jen změť nepovedených zrychlených záběrů, nefungujích lekaček, digitálních stonožek, trapných rozplizlých přízraků a prkenných postav s bledou hubou. Miikeho solidní originál je proti téhle srágoře ultraděsivé veledílo, na které aby si divák vzal plenky. Zapomeňte na nepříjemné smrti v čele s vrcholným zpřelamováním kostí v televizním studiu, tuhle scénu Američané přetavili v trapárnu. Jejich tvůrčí bezmoc dokládá jedna smrt jakoby obšlehlá z Final Destination aneb duch svářečem a pyrotechnikem. Ještě že naši distributoři vystavili tomuhle shitu stopku. V kině tak nebude mít nikdo pocit, že právě spláchl stopade za vstupné do kanálu. (13.04.2008)

Tak jsem si večer udělal čas, abych zhlédl tento horror, ačkoli hodnocení není nikterak oslnivé. Delší čas jsem vlastně také neviděl čistokrevný horror, čili jsem nevypnul televizi, ale sledoval tento film. Některé scény mi připadaly povědomé. Jak film pokračoval, zjišťoval jsem, že už vím, jak bude pokračovat a v poslední třetině už mi bylo jasné, že jsem jej viděl. Přesto ve mě nezanechal vůbec žádnou vzpomínku. To je vlastně celkové hodnocení. Průměrný film s několika světlými okamžiky, ale prostě zapomenutelný. (02.06.2015)

Slabši horor, za celou dobu snad žádná scéna, která by mě naladila na hororovou atmosféru. Nic pořádně nefungovalo, z přiběhu nešel strach, děj mě v napětí neudržel, přesněji ani do napětí nedostal, lekačky nefunkční, efekty taky slabší. Jediné čím může film překvapit je duch malé holčičky, na to jaká je úroveň efektu v tomto snímku, vypadal dobře. Kdyby film měl aspoň nějakou amosferu a zpracování, tak by se o strach dokázal postarat. Šířící se smrt přez mobilní telefon, doplňená povedeným vyzváněním, je základ, s kterým se dalo naložit o dost líp, je velká škoda, že to dopadlo tak průměrně. (31.10.2014)