Daleko od ní

Narozdíl od Zápisníku jedné lásky netrpí prvotina Sarah Polley přívažkem obří homole cukru. Je civilní, je ze života. Bude ale film atraktivní pro ty, co jdou třikrát do špajzu a nevědí proč, nebo pro ty, co si na konci už nebudou pamatovat začátek, protože zájem dozvědět se jim kalí fakt, že už mají na Alzheimera solidně našlápnuto? Potíž je i v tom, že Daleko od ní nedisponuje hvězdami a musí si vystačit s kultivovanými hereckými výkony a inteligentním scénářem, což neni málo, ale není to ještě dost. A nebo jinak: vykašleme se na film o nemoci a podívejme se na film o lásce, protože o tom to je - o lásce k člověku, který už není tím, koho jsme si vybrali, ale balvan citu zůstává a tak ho valíme do vzpomínek, které přetrvaly. 3,5*. (02.12.2008)

Jak už jsem tu jistě psal u některého filmu s podobnou tématikou (rozuměj lidské utrpení atd), mám pro tyto a podobné kousky od jakživa slabost. Takže když se najde další snímek, který je natočen natolik neuměle, že prostě věříte konkrétní bolesti, či lidské ztrátě, pak nemohu jít nikdy s hodnocením pod 4*. Film se točí kolem Alzheimerovy choroby vlastně od začátku a vy jenom očekáváte ten krutý moment, kdy Vás milovaný člověk postupně přestane poznávat...pravdou je, že na rozdíl od korejského "a moment to remember" děj neubíhá tak plynule, i tak je to ale natočeno nadstandardně citlivě a lidsky, kloubouk dolů....................moje hodnocení = 8 z 10. (05.09.2014)

Film mě málem minul. Kvůli mé hlouposti jsem ho málem propásla a to by byla velká škoda. Jako debut velice podařené dílo, které mě hned tak nepustilo a donutilo mě se zamyslet. Příběh plyne poměrně pomalým tempem bez velkých dějových zvratu, je to tak dobře. S velkým citem napsaný a hlavně natočený. Alzheimerova choroba je strašná nemoc. Jednou to může potkat každého z nás a ocitneme se ve stejné situaci. Jistě, není to film úplně pro každého. Na druhou stranu neuškodí se na nějaké drama kouknout. (04.03.2009)

Nepříliš známý snímeček o tajích Alzheimera a o, v dnešní době nepředstavitelné, lásce přikrmované už pouze vzpomínkami, která však ani po 43 letech nesnížila intenzitu. Vzhledem k tomu, že příběh plyne hlemýždím tempem, tak má divák fůru času přemýšlet o této prapodivné nemoci a načerpat tak cenné rady a triky, které třeba zužitkuje v důchodovém věku. Bude-li mít tu smůlu. S pomalu plynoucím tempem je bohužel spojeno i to, že se člověk stíhá nudit, a to poměrně intenzivně a často. Jedná se o těžký nízkorozpočťák, který je určen velmi omezenému okruhu diváků, do kterého zkrátka nepatřím. I přesto je nutné ocenit nulovou sentimentalitu a velice citlivé pojetí. Více než hvězdu ze sebe asi nevymáčknu. Přesto to nebylo až tak zlé, jak jsem očekával. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (15.04.2016)

4,5* Pocit, že se vám někdo, koho jste celý život bezmezně milovali, začíná nenávratně vzdalovat a vy s tím nemůžete vůbec nic udělat, je neuvěřitelně frustrující. Pasivně pozorovat tenhle nezvratný proces je ale pro Granta příliš zničující a tak ve své hluboké lásce k Fioně podstupuje na závěr téměř nejvyšší oběť a přenechává ji jinému muži, který by ji v této situaci mohl dát víc než on. Mohl... snad. Ale to by se nad vším tím smutným fungováním v napolo vypůjčeném životě nesměla rozprostírat mlha zapomění. Smutné, skličující a dojemné. A Grantova oběť je jedním z nejhumánnějších gest, co jsem za poslední dobu ve filmu viděl. (04.02.2010)