Dobrovolná obeť

Film o německém kanibalovi se dal natočit dvěma způsoby.Buď jako krvavý horror nebo jako psycho thriller.Toto dílo se vydává spíš tou druhou cestou.To by mi nevadilo,ale myslím,že by se to dalo udělat líp,přitažlivěji.Já jsem se dost často nudil,takže nevím,jestli ty dvě* hvězdy nejsou ještě milosrdné. (10.03.2011)

Chlápek si podá na kanibalistické stránce (ne na homosexuální stránce jak nám tvrdí wikipedie tady v odkazu od kohosi to je hodně velký rozdíl) inzerát,že shání někoho kdo se od něj nechá sníst. Ozve se mu několik lidí,ale buď couvnou nebo se mu nelíbí (tady je ukázán jen 1 případ chlápka,který couvl). Pak se mu, ale ozve jeden,který chce sníst a dokonce má i představu jak to má probíhat. Takže se setkají jeden zabije druhého a začne ho jíst časem mu dojde maso podá si znova inzerát a chytnou ho. Rozhodně se nejedná o tak moc kontroverzní film jak se tvrdí 3/4 filmu sledujeme ženskou jak chodí po různých místech vrahova života (což je úplně zbytečné protože kromě toho, že mu umřela matka se o něm nedozvíme nic o té oběti se nedozvíme taky nic kromě toho, že má milence) a shání video té ´´vraždy,, nakonec ho sežene shlédne a zničí. Většinu filmu nejde ani nic vidět (chlápek s krvavou pusou v dnešní době nikoho nevyděsí a na konci chlápek co zabíjí chlápka v bezvědomí díru v hororu též neudělá) 60 procent, (09.09.2017)

Jestli je tu někdo něčí dobrovolná oběť, tak já tohohle filmu, protože jsem si ho včera večer dobrovolně pustil, aby mě teda trošku napnul. Na přebalu se totiž hrdě ční glosy "film, na který nikdy nezapomenete" nebo "film, který jste nikdy nechtěli vidět," přitom by tam mělo být napsáno spíš něco ve stylu "vařila myšička kašičku, posrala to trošičku." (06.03.2013)

Najväčším záporom filmu je to, že má príliš pomalý rozbeh a pri niekoľkých určitých scénkach vám už od únavy klipkajú oči - čo sa od priemernej réžie Martina Weisza čakať dá. Na druhú stranu je príbeh nepríjemne temný, zaujímavý a snaží sa vás udržať na pozore až do konca, čomu napomáha aj dobrý výber neznámych nemeckých tvárí. (09.02.2018)

Myslím si, že dobrovoľná asistovaná samovražda nie je vražda, ale to je jedno. Tento realistický príbeh bez umelého manipulovania s citmi a moralizovania (moralizovanie ničí objektivitu!) umožňuje nahliadnutie do mentality týchto ľudí, no je asi aj dôvodom toľkej kritiky. Mne sa ale páči, keď vidím veci také aké sú a nie také, aké nie sú. (22.06.2013)