Harry Potter a Polovičný princ

David Yates v Polovičnom princovi zvádza tuhý boj so slabšou, no stále kvalitnou predlohou, staronovým scenáristom Klovesom ale v úplnom závere aj tak vychádza ako víťaz. Séria sa rúti do finále a hravosť prvých dielov je definitívne v nenávratne, aj napriek temnejšiemu ladeniu sa však nezabúda na humor, či romantiku, ktorá je jedným z pilierov tohto dielu. Hoci v týchto pasážach bol Mike Newell predsa len viac doma, ani súčasný lodivod prakticky nič nekazí a v dramatických momentoch navyše doslova exceluje aj zásluhou kvalitnej práce s hercami. Puto medzi Dumbledorom či Harrym ešte nikdy predtým nebolo tak reálne a citové výlevy medzi charaktermi aj napriek pubertálnemu ladeniu nepôsobia trápne. Dojmy ešte viac dvíha mohutný finiš, ktorý potvrdzuje, že pod Yatesovým vedením sa môžeme v Relikviách dočkať skutočne vrcholných momentov v ešte väčšom množstve. (21.07.2009)

Vynikajúco zrežírovaný, husto atmosférický dark fantasy thriller s občasným odľahčením v podobe puberťácko-romantických srandičiek. Oproti skvelému piatemu dielu film výrazne ťahá dolu jedine scenárista. Kloves je proste sráč. Neviem, či má väčšie bobky z Rowlingovej alebo z fanúšikov, ale jeho neschopnosť funkčne adaptovať tu jasne vystupuje na povrch. Minimálne 20 minút by sa dalo vysekať bez toho, aby film utrpel, práve naopak - celok by tým získal lepší ťah, kompaktnosť, zovretosť a gradáciu. Keby to celé malo 100 minút, je to prvotriedna záležitosť. Takto sme opäť skĺzli do (vysoko kvalitnej) potterovskej rutiny. (17.07.2009)

Love is everywhere, everywhere i look around. Dokonce i v Bradavicích. A já říkám výtečně. Přesně tak dopadl šestý filmový Potter. Celý film jsou bezuzdné extatické orgie emocí, které jsem si ohromně užil (krom chvil, kdy ta pizda za mnou vyrušovala neustálým žvaněním, a to i v klíčových scénách filmu... do kina snad nikdy víc...). Puberťácké vrkání mi krásně sedlo (jak je možné, že všechno, co by se mohlo někomu zdát tak pitomé, přijde zamilovanému sladké?, všichni herci byli v nejlepší formě (a dabéři zase ve standartním děsu. Vím, že to napsali snad všichni, ale Ginny je fakt zabitá.) a Helena Bonham Carter a Evanna Lynch ukradly každou scénu, ve které se objevily. Vztahy tady skutečně táhnou, Levandule je neuvěřitelně otravná, snad víc, než kdy v knize byla, komedie a vztahy fungují líp než s Newellem a drama líp než ve Fénixovi. Děj je osekaný a přepsaný, ale ne neúnosně jako v Poháru. Výsledkem je dost možná nejlepší filmový Potter (25.07.2009)

Tak znovu... Kdo je David Yates? V minulém díle jsem si nebyl jist, ale teď už ano. Rutinér, který se snaží pomocí filtrů zakrýt nepřítomnost vlastního "rukopisu". Slabý režisér nepochopitelně dostal do rukou poklad bratrů Warnerů a jeho výsledek je průměrný. Dějově se v 153 minutách neděje prakticky nic. První půlka (distributor to rozpůlil dokonale:)) je spíše teenagerská komedie z prostředí školy kouzel a druhá půlka si hraje na trochu temnější drama s prázdnými gesty a podivnou gradací (snad jen hudba funguje skvěle, za což jsme velmi rád). Celý děj Harryho tak jde shrnout do jedné maximálně dvou vět a to není dobré, protože kromě fanoušků bude málokdo uspokojen. Vizuální stránka je "pěkná". Jen a pouze. Vše je jako z pohádky, jen barvy se ve stylu minulého dílu posunuly ještě více k temné(čti studené) modré, ale strach, obavy, cokoliv? Nikde. Fincherovské průlety oknem nebo jeskyně ala Beowulf působí trochu "známě" a film samotný nepřináší prakticky nic. Tomu napomáhá i "nijaký" konec a nulová akce (ano, dvě akční scény odhadem, ale čekání na velkou smršť je nenaplněno...achjo, na co tolik krásných a působivých kouzel, když vidím za dvě a půl hodiny jedno maximálně dvě?). Potěšila mě hudba, ale dějové prázdno zaplněné natahovanými problémy dospívajících mi opravdu nestačí (podrobněji zde). Hodnoťte prosím film a ne knihu, tu jsem nečetl, ale zkuste si odhodit "potterovské brýle" a podívat se na Prince dvojí krve s odstupem a nadhledem... co najdete? Pro neznalého předlohy pěkný obal plný vaty, pro fanouška je to jedno, tomu stačí Harry aspol.. PS: malé rýpnutí, tenhle díl HP stál jako Transformers 2... kdo by to řekl... (17.07.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)