Harry Potter a Ohnivá čaša

Dalo se určitě očekávat, že nejlepší díl série o rozsahu cca 570-ti stran půjde zadaptovat jen těžko. Jako prioritní byl tedy logicky zvolen hlavní děj kolem samotného turnaje, jenže zároveň si tvůrci nedokázali odpustit nedat tam od toho ostatního aspoň něco, aby snad fanoušky nezklamali... Bohužel to se stalo hlavním kamenem úrazu, jelikož zde tedy od všeho troška sice je, ale celkově jakoby tu nic nebylo. Nic není (do)řečeno, neznalec předlohy se nechytá, drastické zkracování zásadních scén by se dalo ještě i pochopit, ale zaráží pak, že nejdelší (a paradoxně i nejlepší) scénou snímku je pro děj nedůležitý bál. Nekvalitní scénář mohla spasit již jen jistá ruka režiséra s jasnou vizí co chce natočit. Což bohužel Newell nedokázal a ani tak vděčné scény jako celé hřbitovní finále nedokázal obdařit byť jen špetkou emocí. Prostě se něco stane a jede se dál. K tomu nepomáhá ani totální zazdění hudby, které si ve filmu ani nevšimnete, což s ohledem na výtečný samostatný soundtrack také zarazí. Jediné co v Ohnivém poháru Newell zvládl je pubertální stránka a akční scény, o kterých však Potter není. Koukat se na to dá relativně v pohodě, ale až přespříliš okatě to spoléhá na značku "Harry Potter" namísto vlastních filmových kvalit. (21.11.2010)

S Ohnivým pohárem vychází najevo, jak zoufale je série Potterovských filmů závislá na muži/ženě na režisérském sesli. Hlavní hrdina – na rozdíl třeba od bondovek – nedokáže utáhnout celý film. Knižní předloha je sice kvalitní, avšak její otrocký přepis výsledku jedině ublíží, takže zábavu v konečném důsledku zajišťuje hlavně ten režisér. Pro mnohé bylo velkým překvapením, když se Vězně z Azkabanu ujal mexický „odborník na teenagerskou erotiku“ Alfonso Cuarón, jenže ten všem pochybovačům vytřel zrak, když natočil temný, napínavý a hlavně svižný snímek oproštěný od upjatosti prvních dvou dílů. Vybrání nevýrazného Mikea Newella tedy nebylo až takovým odvazem, no, každopádně měl nač navazovat. A pustil se do toho se vší vervou. Stylizace úvodního Mistrovství světa ve famfrpálu je velmi moderní a velkolepá, o to více po úvodním „nažhavení“ zamrzí nekompromisní střih na pozápasové veselí přerušené zásahem smrtijedů, jejichž pochodující šiky připomenou aktivity Ku-Klux klanu. Ale slušné tempo Newell udržuje ještě během efektivního nástupu krásek z Krásnohůlek a bulharských drsňáků. Polevuje teprve v průběhu hodiny „Pošuka“ Moodyho, kdy pitvoření s přerostlým pavoukem a Hermionina přecitlivělost působí velmi nepřirozeně, tedy i rušivě. Bohužel podobných momentů je zde více. Částečně vinou chabých hereckých výkonů ústřední trojky, částečně i příliš okatou snahou sdělit nám, že „Hermiona je taky holka“. Počínaje prvním úkolem Turnaje tří kouzelnických škol, filmu zcela dochází energie a až na malé oživení v podobě „rockového plesání“ se až do tolik očekávaného finálního střetu „face to face“ drží zlaté, nevzrušivé střední cesty. Od Columbusových filmů se to liší předně velkolepější výpravou, lepšími triky a dospělejšími hrdiny. On to nebyl špatný nápad, koncipovat Ohnivý pohár jako napínavý thriller s hororovými prvky (zvlášť scéna z bludiště za mnohé vděčí Osvícení), ale stále je zde patrná snaha vyhovět především dětskému publiku (což je zároveň nejzásadnější odklon od teenagerského Vězně z Azkabanu). Když dospívají čtenáři, knihy a jejich hrdinové, tak proč by nemohly také filmy? 75% Zajímavé komentáře: kiddo, Marius, Legas, emo, Indy (14.08.2006)

Už teď u 4tého dílu Harryho ságy se rozhoduji mezi 2 a 3*. Zvláštní. Minulý díl Alfonsa Cuaróna jsem považoval za dokonalou výpravu do světa, kterému vládne chlapec s jizvou na čele a modlil se, aby série nezačala upadat. Což se bohužel stalo a nechci za toho vinit nikoho, ale režisér je za výsledek odpovědný. Žánrový mix, který se s Ohnivým pohárem snaží rozpoutat je opravdu až k pěsti do obličeje(a určitě nějakou dostane ;)). Zpackané tempo, které se snaží tvářit jako nejnadupanější vánoční jízda a přesto stále zůstává pohádkou s temným ovzduším. Bradavice začínají být více a více temné, ale na co to je, když vše se v nich odehrávající je jen brutálně střižená nuda. Hlavní postavy nejsou vůbec v tomto díle zajímavé. Hermiona, která se stane zajímavou snad jen plesem(přijde to jen mě nebo je ples prostříhán a ponechán ve verzi ala nebudeme to prodlužovat zbytečnostmi). Pravda o zrzkovi je taková, že jsem si ho pořádně všiml 2x a pokaždé bych raději kdyby tam nebyl. Jediný Harry se snaží, jak může a jako herec začíná dorůstat a snad se vyhne něčemu, co potkává Elijaha Wooda a prokouše se Potterovským stereotypem. Ostatní herci včetně pár nových, kteří se zde ohřejí jen po dobu jedno dílu si nejde stěžovat. Avšak francouzská krasavice je víc krasavice než herečka a nemá snad ani 4 věty v celém filmu a ukrajinský (nebo bůh ví odkud) silák vypadá trochu jako tupý hromotluk, kterému utekl mozek na dlouhou procházku. Ralph Fiennes jako Voldemort. Pamatuji si, jak jsem si tuto zprávu přečetl a řekl si, že ti tupý zbohatlíci z kanceláří v Hollywoodu asi jednou zapli mozek a najali někoho schopného. Ano to jsem si myslel. A jaká je pravda? Bohužel jiná. Ralph je démonický, umí být děsivý a pohledem vám umí vytrhnout srdce z těla, ale jako by tohle režisér nechtěl. Jeho démoničnost raději lehce zakryl a jeho osoba vychází na konci filmu v podobě, která vyleká možná malé 8leté dítě, ale to je vše. Velká škoda. To vše tvoří z Harryho průměrný film, který ještě podporuje průměrná hudba od Patricka Doylea. // Po letech a několika shlédnutí zvyšuji na 4*. Tenhle díl jsem i přes délku a občas slabé triky docenil až po delší době. (05.01.2006)

Vyhypeovaný až na kost. Takový je čtvrtý Harry Potter. Proč mě vlastně pořád překvapuje, že jen co dozní fanfáry ze slavnostní premiéry, objeví se na CSFD či IMDb zástupy nekritických diváků, které marketing a uměle vyvolané haló kolem díla paní Rowlingové (a jí podobných) zpracovalo na úroveň nesoudných ovcí spásajících trávu přesně dle melodie bačovy píšťalky. Oním - nutno podotknout že selhávajícím - bačou se stal Mike Newell, jenž do puntíku splnil mé obavy. Po bystrém režisérském očku mistra Cuaróna dění v Bradavicích diriguje nezajímavý rutinér, pod jehož velením nejen že nevznikla jediná vypilovaná scéna s emocionálním dopadem silnějším než jedno pošimrání na chodidle (platí to i pro první úmrtí v sérii), ale neobjevila se ani žádná jakkoliv jinak působivá a v kontextu současné tvorby excelentní sekvence. Tam kde se přímo nabízí aranžmá konfliktů v Leoneho přepjatém, ovšem nebesky stylovém a působivém aranžmá (samozřejmě přeháním), kde se sáhodlouze připravuje smršť pro všechny divákovy smysly (drak), tam Newell nakonec zabloudí, narychlo odříká, co mu kniha přikazuje, a s nulovým šmakem zanechaným v ústech zase zmizí v zákulisí. Steven Kloves navíc nezvládl adaptovat víc než kdy předtím (film je tak jen mnohdy zmateným a nesourodým sledem epizodek mizivého významu pro člověka neseznámeného s knihou), mladí herci mají stále rezervy (a to jsem na rozdíl od minula mohl místo dabované IMAX-experience ocenit v kině původní zvukovou stopu) a konec devastují hned tři, ano, čtete správně, TŘI otravné vysvětlující monology pro pomalejší děti v sále, v nichž oba zlosynové činí klasickou chybu každého akčního hrdiny a místo činů žvatlají o tom proč, jak, kudy a s jakými úmysly. :-) S bezvýrazností drtivé většiny scén, rozplizlostí příběhu, ale i příjemnou „taneční“ pasáží, pěknými triky a s impotentním pánem zla, který nedokáže odstranit ani čtrnáctiletého caparta (rozumím důvodům, ale stejně... :-), mi to jednoduše nevychází na víc než na smutné tři hvězdy. Neboli jednou a dost. BTW o víkendu jsem znovu checknul na DVD Vězně z Azkabanu a je to opravdu jiná liga – hudebně (Doyle se alespoň ve filmu ztrácel) a hlavně formálně. Cuarón se svým nebojácným přístupem prostě zaválel na dlouhé roky dopředu. (22.11.2005)

Čtvrtý Harry Potter mě velmi mile překvapil, podle ohlasů jsem nečekala žádný zázrak a přesto se mi ho dostalo. Film je nabitý akcí, je velmi temný a napínavý. Nádherný je boj s draky a podmořský souboj bere dech. Velmi mě potěšilo, že dali konečně vetší prostor dvojčatům Weasleyovým, kteří vždy spolehlivě pobaví a velmi pěkný byl i nástup dvou spřátelených škol. Doylova hudba je prostě výborná. Maličká vada na kráse je trochu nesrozumitelný děj pro neznalé předlohy. (25.12.2005)