Réžia:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrajú:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (viac)Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Jářku, tak nevím. Alena Vránová coby panna Lenka mezi dvěma muži hledá pomoc při řešení problémů u M. D. Rettigové, osvícené to ženy. Celé je to takové divadelně unylé, nevýrazné. Neustálé korzování herců před namalovanými kulisami tomu taky nepřidalo. Dvě hvězdy za obsazení a za to, že to dobře dopadlo. Což snad v tomto případě nemůže být bráno jako spoiler. ()
Pokud očekáváte životopis Magdaleny Dobromily Rettigové, budete zklamáni. V tomto filmu ji mohla klidně zastoupit nějaká vymyšlená postava. Celé to stojí na banálním příběhu o neuváženém slibu manželství na pozadí národoobrozeneckého úsilí. Hlavním pozitivem je trojka Pivec, Záhorský a Nedbal. U Šejbalové mi naopak přišlo, že místy moc neví, co si se svou rolí počít, a ani se jí nedivím. Ještě zoufaleji působí rádobykomická dvojka Marvan-Neumann. ()
Ono se to sice tváří, že Rettigová pomáhá mladé dívce poslechnout své city, ale to je jen takový vedlejší příběh decimovaný silou toho zásadního, souboje obrození s těmi, kteří jej odmítali přijmout. Už když Pivec poprvé přichází na scénu zády ke kameře, je jasné, že opět zastíní spousty svých kolegů. Šejbalová statečně bojuje, aby jí neuloupil hlavní postavu, což se jí povětšinu času daří. Nedbal je výborný v roli laskavého doktora. Za zmínku stojí také dva obuvníci, Marvan a Neumann, především Neumann zde hraje na sebe velice civilně. ()
Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu? ()
Jedna z prvních Filipových režijních prací (ve stáří 28 - 29 let) prozrazuje pečlivou prací s herci i Jiráskovou dramatickou předlohou budoucího Mistra. Vynikající herecké obsazení (Šejbalová, Nedbal, Langmiler, Zdeněk Štěpánek, Pivec, Záhorský, Alena Vránová, Marvan, Neumann) přestože bylo limitováno tehdejšími technickými možnostmi Měšťanské besedy i faktickým zrodem poetiky televizní dramatické tvorby, to jen potvrzuje. Skvěle je postižena i předbřeznová maloměstská Litomyšl. Vlastenectví, citlivé a současně národní, globální i evropské to jen dokresluje a zesiluje celkový dojem. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Reklama