Po svadbe

Výborný film, který se mnou vydatně zacloumal. Na můj vkus se zde ovšem řeší snad až moc věcí najednou - jak píše POMO, z tohoto filmu by šly klidně udělat filmy dva, ne-li více. Teď samozřejmě otázka, jestli to filmu vyčítat - osobně se mi třeba líbí, že děj je skutečně nepředvídatelný a dokáže díky tomu několikrát překvapit, ale osobně mi to všechno prostě přišlo "až moc", špatně se to vysvětluje, je to spíš záležitost intuice. Na filmu mi rovněž vadila roztřesená kamera, kterou nemůžu ani vystát a zde mě teda vážně srala fest. Tím ovšem nedlouhý seznam mých výtek k tomuto filmu končí a jinak je to za mě samá chvála - herci jsou excelentní a scénář je nabit neuvěřitelnými emocemi. Velmi, velmi silný film, kterému však v mých očích k naprosté dokonalosti přece jen něco chybí - proto "jen" za 4 hvězdy. Mimochodem zrovna u tohoto filmu mi přijde praštěné cpát ho do kategorie "skandinávské kinematografie", kterou do značné míry vnímám jako umělou a jejíž typické atributy jsem zde hlavně ani nějak nenašel. (16.08.2015)

Scénář: Susanne Bier, Anders Thomas Jensen .. Je to příliš velké náhoda .. to neinterpretuji svůj postoj, jen cituji čím se nechá slyšet jedna postava v ději. No, je pravda, že se scénáristi vyřádili. Film je plný ideálů, to především. Začíná kontrastujícím pohledem nejprve na chudinské předměstí Indie, plné hladových dětských sirotků, kde se jim pokouší ústřední postava příběhu Jacob pomoci. Pro shánění potřebných peněz odlétá do rodného Dánska, kde se střetáváme s druhým pólem a to výkladní skříní bohatství jistého Jørgena Hanssona. Ten jej během pracovní schůzky pozve na svatbu své dcery a tím začíná jedno velké odhalení způsobené nevyhnutelnou okolností… Když pominu některé scénáristické berličky (které se snaží být obhájeny tím, že je téměř veškeré dění vlastně do puntíku naplánované oním boháčem), nelze přehlédnout dostatečně silný a zajímavý příběh. Slzy v něm tečou proudem a velký důraz je kladen, mimo humanitární ideu, hlavně na rodinu a zejména děti. Díky opravdu výborným hercům na všech hlavních pozicích působí snímek věrohodně, mnohé scény jsou patřičně silné a za příjemné považuji i to, že ne všechno je zrovna dopovězené a divák tak má možnost nad celou věcí i po filmu popřemýšlet. 85%. (10.03.2007)

Pozoruhodné dílo dánské režisérky Bierové navenek může působit dojmem konvenčního melodramatu. Ale už výchozí kulisy naznačují, že tentokrát se mýlíme, uvěříme-li tomuto vnějškovému zdání. Rozvětvená kompozice skrývá hutný příběh, jehož základní námět se postupně vyjevuje postupným vyjasňováním spletitých životních příběhů hned několika protagonistů. Úvodní kontrast - misionář, hledající prostředky pro provoz sirotčince a proti své vůli se vracející do dánské vlasti, z níž odjel, aby mohl zapomenout a jeden z nejbohatších Dánů, pro nějž zdánlivě neexistuje nesplnitelné - se postupně zvrací do úplného protikladu. Mezi tím jsou poskládány mozaiky životů dvou ženských postav - matky a dcery. Zdánlivě suverénní milionář, který jako jediný vládne hned zpočátku všemi potřebnými informacemi, odsouzen zhoubnou chorobou k rychlé smrti, více než na sebe myslí na své blízké a nejsložitějším ze všech umění, uměním splétat a rozplétat lidské osudy, postupuje bezohledně proti vlastnímu egu do nadosobní oběti, která matce vrací životní lásku, muži smysl života a dceru, o jejíž existenci neměl tušení, dceři nahrazuje milovaného otčíma skutečným stejně citlivým a laskavým otcem. Paralelní příběhy černošského chlapce a prvních nesnází dceřina novomanželství tuto bohatou mozaiku doplňují do neobvyklého celku připomínajícího poněkud obdobně rozkošatělé zralé bergmanovské látky. Skvělá režie, vesměs "oscarové" výkony hereckých protagonistů, civilní oproštěná dikce propůjčují tomuto nesnadnému tématu hloubku, původnost a to, čemu se říkává poněkud plakátově umělecké mistrovství. PO SVATBĚ prokazuje pravdu mnohokrát řečenou, vícekrát prokazovanou a jako fakt neoddiskutovatelnou: Nejsou velké a malé kinematografie ani velká či malá témata; je jen schopnost či neschopnost umělecky tvořit, strhávat, burcovat, získávat, poutat. To všechno velká Dánka zvládá s bravurou, jež bere dech. (20.03.2011)

Uff ... čakala som podstatne viac. Príbeh strašne priehľadný, už keď Jørgen prvý raz siahol do toho svojho trezorčeku, vedela som kde to asi bude smerovať. To by nevadilo, ale všetko na mňa pôsobilo priemerne, hlavne ten príbeh, ten mi prišiel strašne lacný ... ale Mads a Rolf zahrali špičkovo a hudba bola famózna. (18.06.2015)

Nultá léta byla nejsilnější v kariéře Susanne Bier. Všechno do puntíku promyšlené, perfektní obsazení i vedení herců. Jasně, tady jsem si po chvíli říkal, že je to jak z argentinské telenovely, ale uvědomoval jsem si, čí je to film, takže jsem okamžitě dospěl k názoru, že jediné logické vysvětlení té neuvěřitelné náhody je, že to náhoda vůbec není. A začalo mě zajímat, o co tu jde. A tak nějak mě to nepustilo, až do závěrečných titulků (90%). (07.08.2014)