Sila priateľstva

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Jestli Let č. 93 využil tragické události k přímé konfrontaci, u Reign Over Me stojí neštěstí v pozadí minulosti a rezonuje v jednotlivých postavách, zvláště pak v Charliem Finemanovi, který 9/11/01 ztratil celou rodinu a snaží se na vše zapomenout a ovlivněn posttraumatickým stresem nechce o nikom a ničem slyšet. Stále s klapkami na uších, jezdící na koloběžce. Už v Opilí láskou Sandler ukázal, že umí zahrát i dramatičtější polohu a zde své kvality potvrdil. Mike Bender vypráví s citem, ale hlavně v první polovině jakoby se stále honil za vlastním ocasem a až se setkáním s terapeutkou se odhodlal jít o něco dál a hlouběji. Nebýt Dona Cheadlea, asi by Reign Over Me nebyl tak citlivým a komorním dramatem, přestože některé scény jsou emočně silné i bez jeho chápajícího výrazu a gesta přátelství. [Přesná stopáž: 116 min] (10.08.2008)

Je to zvláštní, poněvadž patřím mezi ten typ lidí, které rozesmutní i rozlité mléko a brečí nad každou volovinou. Volání o pomoc mělo u mě šanci vykoledovat si cestu do mé TOP (co se týče emociálních snímků), ale vůbec nevyužilo potenciálu, které se mu nabízelo. Mike Binder se měl více soustředit na duševní rozpoložení Charlieho a ne na scény, kdy jeho "kolejářský" kamarád řeší situaci, jestli mu jeho pacientka má udělat orální sex. Alespoň, že se film nezastavuje nad záběry letadel, které vrážejí do mrakodrapu, to poskytuje alespoň malou útěchu nad jinak skvostným filmem, který i přes svou délku dokáže lidskou duši rozesmutnit. Ne však tu moji.... (12.04.2008)

Nelze filmu upřít citlivě natočená postava Adama Sandlera a hluboké vazby mezi jednotlivými charaktery. Zbytek ovšem nemá takový tah na branku. Dějově pomalý a nevýrazný snímek, který stojí a padá především právě na hercích a kvalitně navozené atmosféře (hudba). Spousta postav je tam zbytečná a některé scény mi tak úplně nepřirostly k srdci. Jistotou zůstává fakt, že Sandler předvádí nejlepší herecký výkon kariéry. Už proto stojí za to se na film podívat. (05.02.2009)

Že Don Cheadle umí hrát, to nikoho nepřekvapí. To, co ale předvádí Adam Sandler, to jsem nevycházel z údivu. Ten jeho „v(d)ěčný idiot“ (jehož problesky byly i ve výborném Opilí láskou) je naprosto pryč a Sandler by si za tohle zasloužil nominaci na Oscara (monolog v čekárně mi doslova vyrazil dech). Nejen však Sandler se dokopal k životnímu výkonu, i Liv Tyler na malé ploše naprosto ohromila tlumeným a citlivým výkonem, v kterém dokonale rozebrala samotnou větu hlavního hrdiny „není na doktorku moc mladá?“. Mike Binder to nemá dějově úplně vyvážené, mírné zkrácení stopáže by neškodilo, ale ti herci jsou natolik výteční, že je radost je pozorovat i ve scénách, které pro celek zas tak podstatné nejsou. Milé překvapení. 4 a 1/2* (24.09.2007)