Noc patrí nám

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

Staromódně pojatý snímek postavený na hercích a scénáři, natočený ale poněkud suše a bez jiskry. Střihač rozhodně mohl víc střihat, potože třeba scéna, kde otec pošla syna do háje a místo střihu následuje další minuta sledující syna, kterak se pozvolna šourá napříč místnosti o rozloze 2 x 2 metry, to je vážně utrpení. Za výborně zvolenou hudbu a famózní automobilovou přestřelku 7/10, jinak bych zůstal na čistých 3 hvězdách. Duvall je každopádně Oscarový. P.S. S časovým odstupem zvedám hodnocení na 4 hvězdy. Film dozrává. Pomalu, ale jistě... (25.01.2008)

Já jsem původně uvažovala o vyšším hodnocení, protože J.Phoenix byl suprovej, ale ten scénář zadupal i tu poslední jiskřičku, kdy jsem doufala alespoň v trochu jiný konec, ale ne, klasika USA a to už jsem neunesla. Mohla jsem do světa přímo řvát to záchranné slůvko "pírko", ale žádná záchranná scénáristická akce se nekonala a to je velká škoda. V patnácti bych to snad unesla, ale dneska už ne. (30.03.2014)

Velká očekávání vkládaná do novinky Jamese Graye NOC PATŘÍ NÁM se bohužel nenaplnila: film je, zejména co se obsahu týče, starosvětský do té míry, že až hraničí se sebeparodií. Navazuje na „poctivé“ policejní filmy 70. a 80. let, lpící na tradičních hodnotách rodinné sounáležitosti a učebnicových mravních zásadach, jenže tím, že je bere tak nějak automaticky [tj. rozvolnila se vazba mezi těmito hodnotami a jejich potřebou, stal se z nich ve vzduchu plovoucí karatelský imperativ, dobrý filmařský mrav, tradice, která nemusí odolávat zkouškám času] a navíc je koncentruje do mírně absurdních rozměrů, nadsazuje tyto hodnoty do poněkud nadživotního, mírně trapného tvaru. (15.03.2008)