Noc patrí nám

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Heart of Glass ,2. Let's Dance ,3. Rapture ,4. Message to You Rudy ,5. A Little Bit of Soap ,6. Que Pasa/Me No Pop ,7. Should I ,8. Maraca ,9. I Ain't Got Nobody ,10. Mambo Diablo ,11. I'll Be Seeing You ,12. Club Raid ,13. Dad Visits Bobby ,14. Bobby Gets News ,15. Bobby Sees Joe ,16. Bobby Kiss Amada ,17. Bobby Breaks Leg ,18. Vadim Escapes ,19. Burt Dies ,20. Funeral ,21. Bobby and Joe Talk ,22. Planning the Bust ,23. Vadim Dies ,24. End Credits , (16.05.2011)

Poctivá a drsná kriminálka, která jakoby vypadla ze 70. let. Úplně jsem cítil jak je Phoenix vynervovanej a přestřelky a honičky byly taky takový neučesaný. Nic tam není přikrášleno, možná jen by se Bobby nepřidal hned tak k policii. Tu celkovou nekompromisnost skvěle vyjadřuje závěrečná scéna, když si Joaquin Phoenix myslí že zahlédl v davu Evu Mendes. Perfektní žánrový film, který je podle mě velmi nedoceněný. (22.04.2009)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

V urcite dobe se film pohupoval mezi "cervenou" a modrou", ale zatim se drzi dobre. Film opravdu jede ve stopach Skryte identity a dalsich krminalek tohoto typu. Tyhle oldschoolove zalezitosti mam rad, jsou velice pomale a neznalcum prijdou nudne, ale opak je pravdou! Tyhle pociny maji obrovsky potencial a kdyz se vyuzije, muze z toho byt i oceneni nejvyssi. We Own the Night na sve dva predchudce uplne nema, ale diky dobrym vykonum meho neoblibeneho Phoenixe, ktery byl pro me velkym prekvapenim a uz pomerne stareho R. Duvalla ktery nikdy nezklame. Velkym lakladme byla urcite i Eva Mendes, ktere to moc sluselo a film hezky osperkovala. James Gray natocil tvrdou kriminalni podivanou, ktera ma dost tabulkovy konec. ! 8/10 (21.02.2008)

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)