Pokánie

Opět nádhera, Joe Wrighte, 2:0 pro tebe. Poslední třetina sice působí ZDÁNLIVĚ poněkud kostrbatým, nesourodým dojmem (zejména vkládáním Brionyních životních momentů), ale záverečné rozhřešení tomu dá smysl a emočně člověka rozseká, přestože náhlé zasazení do současnosti působí poněkud rušivě. Díky bohu za Joe Wrighta, který do kin vrátil svým způsobem vyprávění jakousi starosvětskou krásu a eleganci, s emocemi, které vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Velmi mě překvapil James McAvoy, který od doby nesympatického floutka v ´Last King of Scotland´ prodělal osobnostní proměnu až v zde charismatického mladíka, kterému jsem věřil každé gesto a Keira Knightley? Přes její lehce anorektický typus mám pro ní slabost, film od filmu herecky roste a její tvář zde vyzařovala noblesní krásu hvězdy stříbrného plátna předválečné éry. Hlavní hudební motiv mi pak pořád zní hlavou a vyhánět ho z ní určitě nebudu :o) (26.12.2007)

Pokání mi kupodivu přijde v porovnání s Pýchou a předsudkem dějově o něco zajímavější. Kostýmy i atmosféra mi celkově vyhovuje. Líbí se mi ta vhodná vážnost situace. Celkově mám pocit, že ten film něco znamená a nese nějakou myšlenku. Herecké obsazení je dobré, i když Keira nevyniká tak, jak by podle mě měla. Ale ano, dobře zvládnutý film, který si ještě párkrát ráda pustím. 4* (30.07.2011)

Krásné vizuální zpracování a perfektní herecké obsazení, půvabná Keira Knightley, roztomilý James McAvoy, kouzelná Saoirse Ronan, s tou svou andělskou, nevinnou tváří, jako víla z pohádky a také fenomenální malá rolička Benedicta Cumberbatche. Jeho postava pobude na plátně sice jen pár okamžiků, ale o to je jeho "performance" dokonalejší. Scéna, v níž hovoří s Juno Temple, netrvá ani dvě minutky, ale i z té chvilky mě z jeho výstupu mrazilo a byla jsem zcela uchvácena. Ten jeho pohled... Jako Paul Marshall, jakkoliv byl slizký a odporný ve svém činu, stejně tak byl hypnotický a přitažlivý, když se díval na Lolu způsobem, který by se dal označit za zvrhlý, ale když jej začala svádět, veškeré slušné mravy šly stranou a já si užívala celý ten moment. Jakmile poté Robbieho odvedou, jakoby se tím uzavírala první kapitola příběhu. Druhá část filmu je věnována především vojenské kariéře Robbieho a jeho službě vlasti:) Také se zde objevuje o pět let starší Briony, která začne zpytovat svědomí nad tím, co udělala. Mistrovsky a zároveň apokalypticky působí několik minut trvající, a na jeden dlouhý záběr natočená scéna zobrazující zničený Dunkerque. No a pohled na zničeného Jamese mě dostává. A ještě, když se mu začnou oči zaplavovat slzami, je mi ho hrozně líto a trpím s ním:) (27.02.2012)

Romantické filmy rozhodně nepatří k těm, které bych nějak vyhledával, ale občasné nahlédnutí do žánrů, jež mi nejsou blízké, nezavrhuji. Takže jsem se dnes odhodlal ke zhlédnutí nejlépe hodnocené romance roku 2007, tedy Pokání. A výsledek je ten, že většinu stopáže jsem se nudil, byl jsem rozmrzelý a těšil se, až to skončí. Režie je špičková, film obsahuje spoustu nádherných záběrů, ale na mne to prostě nijak neúčinkovalo. No a potom příběh skočil do přítomnosti, přišel závěr a ten mě rozsekal. Takže veškerá rozladěnost je náhle tatam a já můžu říct, že nelituju, že jsem si tento snímek pustil. 70% (24.08.2008)

Už před 2500 lety vědělo klasické trojhvězdí řecké tragédie – Aischylos, Sofokles a Euripides –, že drama nedělají postavy, ale interakce a vztahy mezi nimi. Vztah Cecilie, Briony a Robbieho připomíná trojúhelník s příliš vzdálenými stranami – sesterská láska a zášť se dala vygradovat mnohem více, stejně jako náklonnost mezi Cecilií a Robbiem. Což může být alibisticky přičteno emocionální vyhraněnosti doby, o které vyprávěla Jane Austenová (sňatek z lásky byl jen bláznivou pohádkou, hlavní hybnou silu představovaly peníze a pro mladou anglickou dámu byl životním cílem sňatek s bohatým mužem). Může to být ale přičteno i directorovi Wrightovi. Pro mě je Pokání každopádně spíš formalistickým filmem než emocionálním. Třeba tím, jak podtrhává roztěkanost a chování hrdinů jejich okolím (gramofon, voda, cigareta). (27.12.2007)