Moje čučoriedkové noci

Na základě dokumentu Buenos Aires Zero Degree jsem si udělal velmi jasnou (i když možná mylnou) představu, jak probíhá natáčení pod taktovkou Wong Kar-waie: parta lidí bez scénáře a ujasněného uměleckého konceptu se přemisťuje z místa na místo. Filmují a věří, že z toho vzejde něco zajímavého. I tentokrát vzešlo a také tentokrát mám neodbytný dojem, že „making of“ (vznikle-li někdy nějaký) bude zábavnější než samotný film. Už jen ta historka o Wongově touze pracovat s Norah Jonesovou (při jejím půvabu není divu), kvůli které absolvoval cestu do Států, protože by bylo příliš komplikované ji učit čínsky… rád věřím v její pravdivost. A to i po zhlédnutí Borůvkových nocí, které mimo jiné udělují lekce mezilidské nedůvěry. Příběh je prostinký: ženy opouštějí své muže, muži opouštějí své ženy a všichni si postupně uvědomují, jak snadno lze ztratit něco těžce vydobytého. Ano, hodnotu mnohého si uvědomíme teprve když o to přijdeme. Po skončení této promenády krásných hereček a výborných herců mi chyběla hodina a půl života. Borůvkové noci jsou jako třpytky oslňujícího lesku: na pohled stejně lákavé, ve skutečnosti stejně zbytečné. Modrá je dobrá a Natalie, Rachel i Norah si po jedné borůvkové hvězdičce zaslouží. Zaslouží si také role v lepším filmu, ale to je na jiné vyprávění. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Mahalik, liuk, Sobis87 (12.06.2008)

I když má Kar-wai Wong svá nejlepší léta za sebou, tak si vzal ginko, pořádně si nainhaloval a ukuchtil borůvkový koláč, který už jen pohledem dává zabrat chuťovým buňkám, avšak když ho okusíte, je to jedna báseň. Takové vizuální orige jsem dlouho nezažil, na někoho mohou působit po čase laciným dojmem, ale já se nenechal vyvést z míry a vychutnával sladkou chuť. Hlubší myšlenku jsem v tom našel a zamyslel. I přes delší pasáže a statické záběry kamery mě to vůbec nenudilo, spíše jako by koláč zaskočil a nechal mě místy úplně v tranzu z průběhu, který neměl velký rozsah, ale dokázal i přesto zaujmout a oslnit, tak trošku vaření z vody, mouky a borůvek :-) Jones, Law, Portman i Weisz bez chyby. Scénář načechraný. (16.06.2008)

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)

Snímek jsem zhlédla na Čt Art a byla jsem příjemně překvapena, když jej vysílali v původním znění s titulky. Takže jsem si mohla vychutnat uchu lahodící přízvuk Juda Lawa:) Moje borůvkové noci se mi moc líbily, jak obsazením, tak i celkovým stylem, který mi přišel jakoby trochu "retro." Tomuto dojmu pomáhala i zajímavá kamera a barevné ladění. Natalie Portman, která mě ještě v žádném filmu nedokázala příliš uchvátit či uzemnit svým výkonem, se mi zde líbila asi nejvíc ze všech snímků, které jsem s ní viděla. A Rachel Weisz je zde nádherná a úplně září. My Blueberry Nights jsou malým, příjemným snímkem s výborným scénářem, jemnou hudbou a sympatickými charaktery několika lidí, kteří všichni touží po jediném. Lásce. A prožívají vše, co s ní souvisí. Touží po jejím znovunalezení, prožívají bolest, když ví, že ji ztrácí nebo mají pocit, že ji musí zastihnout, dokud je nablízku, protože pak jim může v okamžiku začít unikat a už nikdy se nemusí vrátit. (01.06.2014)