Prísľuby z Východu

Cronenberg nadobro opustil fantaskní svět lidských obsesí a začal prozkoumávat obyčejné lidi v mezních situacích. Synopse ruských gangsterů v Londýně zaváněla falešně nosovým přízvukem a litry vodky, ale výsledek je spíše o konfrontaci odlišných světů, do kterého když vstoupíme, nedostaneme se z něj, ať už jsme mafiánský řidič s tajemstvím, zdravotní sestřička s vnitřním stigmatem, či ukrajinská emigrantka v nedobrovolné roli prostitutky. Uchvacuje to v momentech, citově naplňuje v celku, byť ten epilog by se dal zkoumat dlouhé chvíle. A ač to zní jakkoliv paradoxně, Východní přísliby jsou hodně jinou alternativou Lásky nebeské jakožto londýnského vánočního filmu. 4 a ½. (20.12.2007)

panu cronenbergovi se podařilo odrovnat mě už podruhé v řadě.. jen těžko dokážu popsat čím to, že jeho příběhy hýbou mým srdcem.. možná je to hlavně viggovo modrýma očima, tím nádherně smutným pohledem a jeho ďolíčkem ve tváři.. ale co! jsem prostě jen ženská... zvláštní.. já si romantiku představuju asi takhle..:) možná jen ten hrášek na konci si pan cronenberg mohl opět odpustit..;) (03.02.2008)

Přesně tím, čím mě Dějiny násilí odradily, si mně Východní přísliby získaly. Cronenberg se vážně nezapře. Surové, ale ne časté scény, useknutý konec s většinou dějových linií otevřených a stoprocentní sázka na atmosféru příběhu. Poprvé od LOTRa mi není Mortensen vyloženě nepříjemný a jeho ruský přízvuk je cool. Ne, že by to bylo jen o cool přízvuku, ale přeci jen si nejsem jistý, jestli se mi z toho za měsíc vybaví i něco jiného. Zatím ale film celkem působí 80% (29.01.2010)

Pokud se na nás budou i nadále řítit filmy jako Americký gangster nebo Východní přísliby, čekají nás letos pořádné filmové žně. Stejně, jako stařík Ridley, i David Cronenberg dospěl do bodu, kdy si natočil osobitý majstrštyk. Zatímco předchozí filmy z jeho portmonky mě nechávaly s výjimkou Mouchy vesměs chladným, přísliby mi dokonale sedly. Jednoduchý scénář by dle mého názoru málokterý filmař dokázal uchopit s takovou grácií a citem jako právě pan "divný". Cronenbergovi usedlejší a normálnější styl sedí a ačkoliv stále spoléhá na otevřené chvíle násilí a sexuality, nepůsobí tyto momenty pod jeho vedením nepatřičně, naopak jsou sugestivní a prakticky nezbytnou součástí odvrácené strany světa v londýnských ulicích. Mortensen si konečně vybírá role, v nichž má co říct a Naomi Watts samozřejmě nic nezkazí. Kdyby mi dal někdo na výběr mezi gangsterem a přísliby, váhal bych hodně dlouho a popravdě nejsem schopný říct, ke komu by mě to nakonec zatáhlo. Jak západní, tak východní mafie mají totiž své osobité kouzlo. 9/10 (02.01.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)