Večírek

sonda do života 13 leté zamilované slečny, jejíž život tvoří večírky a tulení se při tanci na písničku, kterou ve filmu zrecyklují asi 6x. Pak je tam babička, která ji pomáhá dík otevřeným názorům a otec s matkou kteří si zahýbají ale nakonec se sejdou v benátkách. zkrátit to na 20 minut, bylo by to zajímavé... (21.02.2016)

Hodně svérázná komedie, u které je třeba si uvědomit, že starosti třináctileté Vic jsou jen unondanou omáčkou (a nutností pro všechny příznivce krásné Sophie), protože prim hraje Claude Brasseur a jeho "dospělácké" problémy. Kapitolou samou pro sebe je dabing pro Lucernafilm, ve kterém dospělí imitují a dabují dětské postavy a Tonda Navrátil si tu kromě větší role profesora Erica střihnul ještě asi osmnáct dalších postav (ano, včetně několika dětí). (21.06.2011)

Nuž, Francúzov mám rád, ale VEČIEROK im zase až tak príliš nevyšiel. Uvoľnená atmosféra sa pohybuje v ležérnom duchu, obohatenom výskytom krásavíc Sophie Marceauovej a Claude Brasseurovej. Inak žiadna sláva. Neviem prečo mi som si pri pozeraní spomenul na "Antikristu" Natálie Nothombovej, najlepšej spisovateľky na svete. (13.10.2007)

Vidět to jako teenager, možná by to pro mě byl kult a dal bych hodnocení vyšší, ale vzhledem k tomu, že jsem to viděl v 27, tak nemůžu dát více než průměr. A to i vzhledem k tomu, že francouzské komedie mám velmi rád. Mám rád sice i ty americké, ale v nich jsou hlavní hrdinové většinou krasavice a hezounci tak dokonalý, že má pak člověk spíše blbou náladu viz nedávno viděný "Hlavně nezávazně". (17.05.2015)

Kam se tohle sere na Botu jménem Melichar... Na Troškovu klasiku jsem si vzpomněl víc než jednou. Nečekal jsem, že jednou budu kterékoliv jeho dílo stavět na cokoliv z francouzské kinematografie. Na film bohužel nemám, narozdíl od řady dalších, žádnou pamětihodnou vzpomínku z dětství, takže jsem vůči sentimentu přinejmenším v tomto případě imunní. Takhle jsem se už dlouho nenudil, a to počítám i hodiny strávené v práci, ch-ch. Sophie Marceau je na plátně ještě moc mladá a přestože stárnutí nemělo na úroveň jejího herectví žádný vliv, raději jí budu do rozkroku zírat v "Al di la delle nuvole", kde alespoň prokazatelně není pod zákonem, o čemž kromě data výroby filmu svědčí i viditelná monstrozita pubického ochlupení. Zpětně mě udivuje mě zejména zařazení do škatulky komedie. Vtipného se nestane * a to říkám s naprostou rozhodností * naprosto nic. Za celou dobu nedojde dokonce ani k ničemu, co by se nedalo čekat, takže jediným překvapením je právě a pouze TATO smutná skutečnost. Rozplizlost je ale až taková, že jinou škatulkovací altertnativu nenabízím. Situaci nevylepšuje ani nic, co občas vynáší i sračky do kladných čísel; na papíře by člověk mohl doufat třeba ve Vladimira Cosmu, bez jehož přispění by i takové L' Animal bylo o úroveň níž; tentokrát svými zamilovanými odrhovačkami vyloženě irituje. Před filmem na dývku běžela upoutávka na dvojku. Count me out. (22.09.2011)