Mám strach

Velmi temný film s excelujícím Volontém v hlavní roli, který jako řadový policista chce stát stranou veškerých politických aktivit, vyhnout se situacím souvisejících přímo i nepřímo s mafií. Jenže i tak banální případ, jakým je okradení mrtvého ve skladišti, začne mít další nebezpečné souvislosti, do kterých se postupně zaplétá. Závěr filmu je mimořádně silný a odhaluje, jak je mafie prorostlá do politiky, policie i soudního aparátu. Nejsilnějším pocitem z tohoto filmu je strach a fatalismus, že všechno dobré je pohlceno zájmy mocenských skupin, které se neštítí k prosazení svých cílů použít jakýchkoli prostředků, včetně těch násilných. Velmi silný snímek. (04.07.2011)

Italské filmy často nekončí dobře, a často jsou opravdu výborné. Tady to v obou případech souhlasí. Výborný politický krimithriller staré školy, z něhož můžete číst beznaděj nad soudobými poměry v zemi, ale který ani po letech neztrácí všechno ze své aktuálnosti (čili něco by se aplikovat dalo). Rozhodně je lepší vidět tohle, než třeba Hranaře. Pochválit musím i výborný dabing (ČST Praha 1991) pánů Cupáka, Schánilce a Švehlíka. Nechtěl bych být v situaci strážmistra Graziana, který postupně zjišťuje, že věřit už nemůže vůbec nikomu. To byly časy, když v kinech jely pornáče. (04.07.2012)

Rosiho Ctihodné mrtvoly, které jsou jen o rok starší, mají mnohem propracovanější atmosféru. Oba filmy skončí nachlup stejně, oba se zabývají politickými vraždami a oba mají k dokonalosti jen krok. Mám strach by musel udělat ten krok přeci jen o malinko delší. Zcela výjimečně se mi líbil výkon Volontého, jenže ostatní se pohybují před kamerou jako spící panny. Naštěstí je Volontého policista před kamerou téměř neustále, takže astenické výkony jeho kolegů nejsou tak nabíledni. (30.03.2013)

Damiano Damiani + Gian Maria Volonté + Riz Ortolani, dokonalé spojení a téměř dokonalý (ne-li přímo mistrovský) zločinecký film o mafii, organizovaném zločinu a jednom dojemně a neuvěřitelně citlivém, přesvědčivém, občas poněkud vystrašeném policistovi, který už nemůže nikomu věřit a který se snaží odkrýt zkaženost ve městě. Kolikrátže mu to šlo za celý film vůbec o život..:-(? Film není jen o automobilových honičkách, střílečkách a extrémním všudepřítomném násilí (jako u jiných), což mi zde tentokrát vůbec nevadilo. I když takové odstranění ženského svědka skrze okno nebo dvojité chladnokrevné zastřelení zezadu v kině mě docela šokovalo! Damianiho film vychází hlavně z pevného scénáře, režisér zde klade větší důraz než je obvyklé u jiných filmů hlavně na jednotlivé charaktery. Společně s tím, jak plyne samotný příběh, přibývá i postav a hlavně intenzivního napětí. Místy má film hodně spletitý spiklenecký příběh, že divák může být i trochu dezorientován. Dále je tu perfektní tajemná atmosféra a Damiani se snaží býti i co nejvíce realistický, což mu vždycky šlo moc dobře. Plusy : jednoznačně příběh, dále napětí, hraní, především Volonté, a v druhé půlce i legenda taliánského filmu Adorf a samozřejmě opět přitažlivá Ortolaniho hudba 4*. P.S.: Kdyby to nebylo místy tak utahané, dal bych známku nejvyšší. Toto je snad jeden z nejdelších polizio filmů, jaký jsem zatím kdy viděl..Tady v jednom ze svých pozdních poliziotteschi se Damiano Damiani zas skutečně vytáhl a přiblížil se tak vynikajícím flákům jako "Confessions of a Police Captain" a "Il Giorno Della Civetta"..Komentář zde jako první v pořadí.. (14.02.2010)

Na podobný téma už jsem viděl víc filmů, a i když jsou si dost podobný, pokaždý je to neskutečnej nářez. Jedinec i skupina se zmítají v dokonale budované atmosféře strachu, bezmoci, podezírání a nedůvěry. A když už někomu můžeš důvěřovat, tak se spolehni, že nejpozději v polovině filmu zakuká. Volontého herecký výkon mě tady až tak neoslnil (možná mě trochu rušilo na hlavě to afro barvy průjmu), o to víc mě bavil Mario Adorf. Italskému žánru poliziotteschi opět s chutí uděluju plnej počet. (05.07.2016)