Muž z ocele

Kombinace Transformers a Spider-Mana – a to jako pochvalu moc brát nelze!! Když jsem si myslel, že mě už nic nemůže překvapit, přišla jakási obrovská CGI chapadla. Ze snímku je cítit soutěživost, kterak „já velký rejža“ už tolikrát oživenou látku ozvláštním. A ano, Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem. Mně to ale bohužel nestačilo. Přiléhavý trikot je zpátky, a i když má snímek bezmála dvě a půl hodiny, jednotliví aktéři nám nestihnou skoro vůbec přirůst k srdci. Škoda, že víc prostoru nedostali oba otcové-mentoři Russell Crowe a Kevin Costner, náš hrdina se zase docela málo vyptává a svůj úděl přijímá až příliš nekriticky – prostě to na něj tak nějak spadlo. Zack Snyder natočil jeden opravdu vymazlený film – předělávku hororu Georgea A. Romera Úsvit mrtvých, která byla jeho debutem. Od té doby mě nedokázal překvapit. Chlapík s červeným pláštěm to rozhodně nezměnil. První polovinu ještě dokážu nějak kladně ohodnotit (a to hlavně díky oběma tatíkům), ta druhá je jen destrukčním bordelem bez duše. Tohle opulentní bourání mrakodrapů a házení nákladními auty je nesmírně otravné a skrz naskrz nudné. Až mi přišlo, že nejdůležitější je dotlačit děj k akci, která se ale trestuhodně rychle okouká. Kvalita triků je velmi proměnlivá a nestrhne. To, že Snyderova verze spolkla závratných 225 milionů ještě neznamená, že z ní musím padnout na zadek!! (24.10.2013)

Man of Steel nejde ve stopách Whedonových Avengers ani Nolanových Batmanů. Jde svou vlastní cestou, jeho tón je od ostatních výraznějších komiksovek poslední doby zcela jiný. Slovy neumím vyjádřit, jak moc mi to sedlo. Film má neuvěřitelné tempo, spektakulární akční scény, přesné herce a vlastně i docela zajímavě odvyprávěný příběh. Zamrzela mě jediná věc - že netrvá zhruba ještě o hodinu déle. Dějové skoky by pak nebyly tak nahuštěné, čímž by sice trochu polevilo intergalaktické tempo, ale byl by čas dostat se postavám víc pod kůži. Každopádně Man of Steel je zatím bezkonkurenčně nejlepším letošním blockbusterem (o čemž svědčí i všeobecně rozporuplné příjetí - u nejvýjimečnějších děl nikdy neustříkávají všichni), s přehledem si dává třetího Iron Mana i druhý Star Trek ... a jestliže bych ještě dnes odpoledne přesvědčeně tvrdil, že "největší" film roku bude Pacific Rim, teď o tom už pochybuju. Na měřítko téhle >super< akce vás nic nepřipraví. Zack Snyder má můj obdiv a tímto se stává pravděpodobně nejlepším žijícím akčním režisérem. 10/10 a už dlouho předlouho jsem z kina neodcházel takhle nadšený. PS: Hans Zimmer svým soundtrackem zase jednou boduje. (18.06.2013)

Kal-el se v regulérním restartu pro nové tisíciletí vydal po správné cestě (destrukce!) vyvážené mezi realistickým přístupem a rozmáchlou fantasy podívanou. Hrdina je rozervaným cizincem v zemi, která pro něj nemá pochopení (Cavill je pěkně mimozemský, místy lehce nafoukaný, místy naivní) a flashbacky hutně vrství rozpolcený charakter, který se snaží směrovat táta Kent (vynikající Kevin Costner) - je škoda že těch momentů není více a narativní struktura není přímočará, ale je po modernu rozházená skrze celý snímek. Snyder tím však vyváženě dávkuje emocionální formování hrdiny s akční rovinou a v závěru rozpoutá rozmáchlé inferno, kde Metropolis (a nejspíš i kus Indie) lehne popelem. Silné dialogy (ty se bez nějákého toho patosu neobejdou), které nejsou jen připitomělým vtipkováním, které známe z původních reimaginací létajícího pláštěnkáře, ale uvažováním o směrování národů, jejich domýšlivosti a v závěru i houposti, která vede k zániku civilizace. Úvodní dvacetiminutovka na Kryptonu je jak z Avataru a lehce načrtnuté vládní rozepře jsou poutavější než celé pátrání Clarka po svém původu. Zod s hnusným ksichtem Michaela Shannona má hloubku a není vysloveně zlý, jen dělá vše co je nezbytné a i Superman to chápe. O to je finále více zdrcující. Dva krajané zápasí o šanci pro podřadnou rasu (nás) a jediné co je rozděluje je drobná odlišnost v postoji k problému. Verbání neshody mezi Zodem a Jor-elem jsou pěkně vygradované a osudové jako vlastně všechno ve filmu (ano je to na úkor humoru a nadsázky, ale vůbec to není na škodu). Na škodu je ale občas zbytečně "realistická" kamera, která ostří, přeskakuje a třese se. Ten přístup mám někdy hodně rád, ale tady bych se rád zastavil a vychutnal si záběr na padající loď aniž bych složitě hledal, kde ta loď sakra na plátně je, protože je snímaná hodně z daleka. Bitky, kde se bortí budovy a ničí nestihnou omrzet a invence v mlácení tu je (jako v Matrixu lítáme až v úplném finále). Hanzova hudba je diametrálně odlišná od Williamsovy a výborně sedí k duchu snímku. Není to sice taková řacha jakou nám slibovali z trailerů, ale pořád jde o parádní nový přístup, který má pro takovou postavu smysl a opravdu těším na pokračování. (20.06.2013)

Boj s Donnerovým SUPERMANEM bude vždycky předem prohraná bitva a nejen proto, že nostalgie je svině - zkuste trumfnout už jen tu hudbu a létající titulky, o finále s přetáčením času ani nemluvím! Na MUŽI Z OCELI oceňuju jak zajímavé rozvíjení kryptonské mytologie (hlavně v dějově mimořádně nařachaném úvodě), tak seriózní uchopení postavy, ale romantická linie s Lois je o ničem a finále klasická bayovská megaakční digi zívačka. Velkým plusem je pak mezigalaktickým charizmatem sálající Russell Crowe i Cavill, který si může podat ruku s Christopherem Reevem, Kevin Costner má bohužel smůlu, že musí trousit blábolivá moudra typu “dlužíš sám sobě zjistit, kdo vlastně jsi”. Celkově u mě o třídu lepší než limonádovitý a neakční SUPERMAN SE VRACÍ. (22.06.2013)

Je to pták? Je to letadlo? Je to... Velký, je to velký, je to velký. A je to marný, je to marný, je to marný. Mohutně efektní, ale bohužel ne adekvátně tomu i efektivní. Sraní do sebe zahleděného mramorového patosu prokládaného nevídaně opulentní akcí řídící se formulkou "vteřina akce, kdy nejde k zemi mrakodrap či někdo po někom nevrhá lokomotivou a není v ní sedm střihů a patnáct odlesků je zbůhdarma promarněná vteřina akce". Tuny patosu, přesto žádný nadhled ani nadsázka. Prostě jen padající mrakodrapy, smrtelně vážné tváře, padající mrakodrapy, „psychologie" postav smrštěná do mravokárných vět nerozvitých, jejichž deklamaci ustál pouze tradičně charismatem sálající Crowe, padající mrakodrapy, padající stíhačky, padající lidé, létající mimozemšťané a pár padajících mrakodrapů navrch. Pokud výše uvedené stejně jako ty mrakodrapy neustojíte (a to se může lehce stát), tak je z toho rázem spíše vděčný terč zesměšňujících posměšků než co jiného. Já to sice ustál, ale aby se mi to jó líbilo, tak by ta odbytá civilní linie nesměla být k té chladné akční (a čistě subjektivně nekonečné a tudíž otupující) části v poměru 1:5(00); a kdyby tvůrci přihodili i špetku nadhledu, tak by je také neubylo. (19.06.2013)