Muž z ocele

Od detstva sa mi tento praotec všetkých superhrdinov zakorenil v mysli ako galantný, nesmelý novinár v redakcii Daily Planet, ktorý sa pri náznaku akéhokoľvek nebezpečenstva prezlečie v telefónnej búdke za dve milisekundy v nesmrteľného a nebojácneho bojovníka za dobro v modro-červenom kostýme. Odvtedy prešlo pár rokov, prišiel ťažkopádny seriál, celkom dobrý pokus o reštart a ja som mal pocit, že je Superman kam sa pozrieš. Voči DC Comicsom dlhodobo ohlasovanému reštartu nielen Supermanovskej série, ale celej hrdinskej enkláve hrdinov, ktorí by mali byť odpoveďou na Marvelovských Avengers, som bol mierne skeptický. O to som radšej, že sa tento počin podarilo uskutočniť v tak dunivom prevedení. Superman ma dostal do kolien a to som mu dával košom, pretože som mal pocit, že ma nemôže niečím prekvapiť, či ohúriť. Snyder však odkazuje skeptikom ako ja, že je nielen audio-vizuálny mág, ale že dokáže z niekdajšej filmovej ikony spraviť ikonu novodobú a ešte žiarivejšiu, odpovedajúcu súčasným diváckym normám. Ak mám menovať, tak musím vyzdvihnúť najmä štýl uchopenia postavy Supermana, konečne film nejde tradičným konceptom prerodu od decka so zvláštnymi schopnosťami až po muža, čo zachraňuje svet. Skvelý scenár, flashbacky fajn, ale mohlo ich byť menej. Obsadenie na jednotku, občas zaškrípali dialógy, čo ale prekryla akcia, ktorá je v tomto filme samostatnou kapitolou, rovnako ako aj hudobný doprovod. Obával som sa romantických slaďákov, ktoré vždy boli kameňom úrazu, ale myslím, že aj to sa podarilo nejako zakamuflovať a to aj vďaka výberu hlavných predstaviteľov, ktorí konečne vyzerali reálne a nie ako bábiky pre malé deti. 90%. (02.07.2013)

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)

Kombinace Transformers a Spider-Mana – a to jako pochvalu moc brát nelze!! Když jsem si myslel, že mě už nic nemůže překvapit, přišla jakási obrovská CGI chapadla. Ze snímku je cítit soutěživost, kterak „já velký rejža“ už tolikrát oživenou látku ozvláštním. A ano, Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem. Mně to ale bohužel nestačilo. Přiléhavý trikot je zpátky, a i když má snímek bezmála dvě a půl hodiny, jednotliví aktéři nám nestihnou skoro vůbec přirůst k srdci. Škoda, že víc prostoru nedostali oba otcové-mentoři Russell Crowe a Kevin Costner, náš hrdina se zase docela málo vyptává a svůj úděl přijímá až příliš nekriticky – prostě to na něj tak nějak spadlo. Zack Snyder natočil jeden opravdu vymazlený film – předělávku hororu Georgea A. Romera Úsvit mrtvých, která byla jeho debutem. Od té doby mě nedokázal překvapit. Chlapík s červeným pláštěm to rozhodně nezměnil. První polovinu ještě dokážu nějak kladně ohodnotit (a to hlavně díky oběma tatíkům), ta druhá je jen destrukčním bordelem bez duše. Tohle opulentní bourání mrakodrapů a házení nákladními auty je nesmírně otravné a skrz naskrz nudné. Až mi přišlo, že nejdůležitější je dotlačit děj k akci, která se ale trestuhodně rychle okouká. Kvalita triků je velmi proměnlivá a nestrhne. To, že Snyderova verze spolkla závratných 225 milionů ještě neznamená, že z ní musím padnout na zadek!! (24.10.2013)

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)